B) chromoplasty 1 страница

A) chloroplasty

· fotosynteticky aktivní, nejvýznamnější. Podílí se i na syntéze aminokyselin a mastných kyselin a také poskytují prostor pro ukládání škrobu

· obvykle kulovitého, čočkovitého tvaru

· zelené, v buňkách zelených řas a rostlin

· obsahují chlorofyl (modrozelený A, žlutozelený B)

· na povrchu dvojitá membrána (dobře propustná), mezi nimi neprotoplasmatický prostor. Membrány obklopují gelovitou hmotu bohatou na enzymy = stroma jejíž vnitřní strukturu tvoří tylakoidy (na některých místech se vychlipují a vytváří tzv. granu).

- rodoplasty -fotosynteticky aktivní, červené, v buňkách ruduch. Obsahuje červený fykoeritrin a modrý fykocyanin

- fenoplasty -fotosynteticky aktivní, pigmenty hnědé, v buňkách hnědých řas. Vedle chlorofylů obsahují fukoxantin

· fotosynteticky neaktivní, syntetizují a obsahují karotenoidy

· buňky květin, plodů, kořenů

· vzn. z chloroplastů rozkladem chlorofylu a nahrazením ho karotenoidy (při procesu dozrávání plodů rostlin). Vznikají také z proplastidů a leukoplastů

· barviva: xantofyly (žlutá barviva) a karotenoidy (červená barviva)

· Fce: není známá, často lákají hmyz k opylení kvetoucích rostlin

3. c: Arekovité (Arecaceae) - ŘÁD

str.: 293, 309

· čeleď: Arecaceae (Palmae) - rekovité (palmy)

· stromy s pravidla nevětveným a pružným kmenem, keře, liány

· palmy (palmae), vysoké i nízké stromy a keře, stonek může někdy skoro úplně chybět, plazivé i ovíjivé druhy rostoucí jako liány

· vrchol stonku zakončen chocholem listů

· štíhlý kmen – druhotně netloustne

· jednoděložné rostliny, jednodomé i dvoudomé zřídka oboupohlavné

· listy: skoro vždy dlanitě zpeřené, složené, stálezelené

· vyrůstají v husté spirále, postupně opadávají

· listy: řapíkaté, v mládí nedělené, řasnatě složené

· u lián - trnitá úponka

· květ: drobné, nenápadné, s šupinovitým okvětím, většinou jednopohlavné, tříčetné, tvoří hustá květenství, zpravidla komplex lat v obalu toulce -> skládají palice nebo klasovité laty

· plod: skoro vždy bobule nebo peckovice, („kokosový ořech“)

· semena: obsahují velké množství tuků

· datlovník, kokosovník ořechoplodý, palma olejová, ratan, žumara nízká

· v tropech a subtropech

· v mírném pásu (západní Mediterán, Sabal palmetto - Florida): Chamaerops humillis (žumara nízká)

· většina palm = kulturní a užitkové rostliny

· Cocos nucifera (kokosovník) - pěstuje se pro velké peckovice (v tropech) -> mají pevný kožovitý exokarp, vláknitý mezokarp a sklerenchymatický endokarp (kokosový ořech)

· tuhý bílek = kokosová hmota (kokos), tekutý bílek (z čerstv. plodů) = ceněný nápoj

· Phoenix dactylifera (datlovník pravý) - pěstuje se pro jednosemenné bobule

· Ph. canariensis (d. kanárský) - dekorativní rostlina pěstovaná u nás v domáctnostech, halách, ve sklenících zimních zahradách,…

· Elaeis guineensis (palma olejná) - považuje se za prvořadou olejninu světa, v oplodí a semenech obsahuje palmový olej, který se nekazí ani v trop. horku

· Areca catechu - poskytuje semena pálivé chuti, které se posypávají vápnem a balí do listů Piper betle (pepřovník betelový) - > hl. v tropech Starého světa, pinang nebo betl který domorodci žvýkají jako stimulující prostředek a narkotikum - obarvení rtů, zubů a jazyka na červeno

· Calamus rotang (rotan) - dřevnatá liána z pralesů jih.vých. Asie, drobné kmínky se použ. k výrobě lehkého nábytku, holí, aj.

· Lodoicea maldivica (palma seychelská) - má největší a nejtěžší semena v rostlinné říši (0,4 m a 18 kg)

· Arenga saccharifera (gomut) - trop. Asie, poskytují sladkou šťávu (obsahuje palmový cukr) -> výroba pal. vína a likéru

4. a: Sinice (Cyanophyta)

· jedna z nejstarších skupin organismů; stavba těla podobná bakteriím, autotrofní

· asimilační barviva v thylakoidech (vychlípeniny plasmalemy)

· barviva: chlorofyl A, beta karoten, modrý fykocyan, někdy červený fykoerytrin

· zbarvení modrozelené (silné), může se měnit

· tělo tvořeno jednou buňkou nebo mnohobuněčným vláknem, seskupení do kolonií

· jaderná hmota DNA ve střední části buňky – není oddělena jadernou membránou od okolní plasmy

· povrch buňky: mnohovrstevná buněčná stěna obklopená slizovou pochvou

· nemají buňky aktivně se pohybující – klouzavý pohyb pomocí slizu

· plynné vakuoly – význam neobjasněn

· heterocysty – zvětšené tlustostěnné buňky, poutají N₂

· nepohlavní rozmnožování mateřské buňky na dvě dceřiné, méně sporami

· trvalé spory (aktinety) – tlustá stěna, obsahují zásobní látky

· v přírodě rozšířeny všude (i v horkých pramenech na ledovcích a sopkách...)

· výskyt nejčastěji ve sladkých vodách, v moři méně, některé symbióza s houbami

· Nostoc – obsahuje 50% bílkovin v sušině, pro výživu lidí i zvířat

· „vodní květ“ (Microcystic aeruginosa) – ve sladké stojaté vodě, modrozelený povlak

- potravou vodních živočichů (drobných)

- ve velkých plochách – rychlý rozklad a vylučuje jedovaté látky – úhyn ryb i vodních živočichů

4. b: Pletiva meristematická

ü

· Patří do pletiv pravých

· = dělivá pletiva, umožňující růst rostliny, zachovávají si trvale, nebo dočasně schopnost dělení buněk (buňky se dělí koordinovaně a organizovaně podle pravidelného vzoru). Jsou tvořena drobnými parenchymatickými buňkami s relativně velkými jádry. Tím, že se buňky dělí, umožňují růst rostliny po celý život. Nacházejí se na vrcholcích stonků a v kořenových špičkách – vrcholové dělivé pletivo. Dále od vrcholu dělení buněk postupně ustává, buňky nabývají větších rozměrů a mění i svůj tvar. Přeměňují se na pletiva trvalá.

· buňky – malé, tenkostěnné, těsně k sobě přiléhají, žádné nebo malé vakuoly, mají velké jádro, hodně cytoplasmy a vysokou intenzitu látkové přeměny, málo diferencované plastidy, mitochondrie

· buňky, které se opakovaně dělí, se nazývají iniciály. Když dojde k dělení iniciály, vzniknou dvě dceřinné buňky, z nichž jedna zůstává iniciálou a druhá derivátem. Deriváty iniciály se dělí pouze určitou dobu, při níž dochází k určitým tvarovým i obsahovým změnám, které naznačují budoucí specializaci. Po tomto procesu se buňky přestávají dělit a přeměňují se na buňky trvalých pletiv.

· Iniciály tvoří apikální meristémy (histogeny), které můžeme rozdělit na tři, resp. Čtyři druhy podle pletiv z nich vznikajících: plerom, periblem, dermatogen a v kořenu ještě kalyptrogen.

· Nejčastěji jsou meristémy klasifikovány podle jejich lokace v organismu:

o Protomeristém – původně dělivé pletivo, jedna nebo několik buněk

o Apikální meristémy (primární meristémy) – ve špičkách všech kořenů a stonků. U semenných rostlin jsou na vzrostlém vrcholu stonku celé skupiny iniciál, z nichž se diferencují primární meristémy: protoderm, základní meristém a prokambium. Všechna pletiva, která takto vznikají z apikálních meristémů, jsou pletiva primární a dohromady tvoří tzv. primární rostlinné tělo.

§ Protoderm produkuje pokožku

§ Základní meristém produkuje hypodermis a základní pletivo

§ Z prokambia se diferencuje vodivé pletivo

o Laterální meristémy (druhotné meristémy) – meristémy sekundárního růstu (laterální = boční růst) neboli druhotného tloustnutí rostlinných orgánů. Tyto meristémy produkují tzv. druhotná neboli sekundární rostlinné tělo. Kambium produkuje sekundární pletiva vodivá (druhotné dřevo a lýko), vyskytuje se ve stoncích a kořenech v podobě dutého válce a je tvořeno buňkami dvojího typu. Činností felogenu vzniká sekundární krycí pletivo (druhotná kůra = periderm = korek). Nahrazuje pokožku, která se nestačí přizpůsobovat objemu druhotně tloustnoucích orgánů. Do středu buňky oddělují felodermu a k odvodu korek = felém. V kořenech se první felogén zakládá v perikambiu (kořenový pericykl).

o Interkalární meristémy – vmezeřené. Některé buňky si ponechávají dělivou schopnost. Mezi diferencovanými oblastmi zůstávají nediferencované, např. v koléncích trav

4. c: Hvězdnicotvaré (Asteraceae) – přehled, výskyt,význam

str. 169, 275, 276, 277, 279

· velice rozmanitá čeleď, rozšířena kosmopolitně, hlavně v sušších oblastech mírného a subtropického pásu a v horách subtropů a tropů

· v tropech dřeviny a sukulenty

· vytrvalé, víceleté i jednoleté byliny, polokeře, mimo ČR i keře a stromy

· květy: oboupohlavné, drobné uspořádané v mnohokvětý útvar – úbor

· úbory – homogenní (všechny květy oboupohlavné a plodné) nebo heterogenní (květy rozděleny na okrajové a středové – okrajové květy často samičí nebo jalové, obvodní morfologicky odlišné

· květenství: vrcholičnatá nebo hroznovitá

· koruny trubkovitých terčových květů jsou žluté

· koruny jazykovitých obvodových květů různých barev (často bílé -kopretina, sedmikráska)

· existují i jiná složení úborů - lysé nebo pokryté listeny (plevkami)

· kalich: téměř vždy přeměněn v chmýr

· plod: nažka různého tvaru, zbarvení a povrchové struktury s různě vyvinutým chmýrem (pappus) nebo bez chmýru

· často jednodomé, vzácně dvoudomé, zelené, autotrofní, většinou bez mléčnic, lysé nebo chlupaté někdy ostnité

· často vyvinuty různě utvářené oddenky

· stonky: vyvinuté, přímé, vystoupavé, někdy poléhavé, jednoduché i větvené

· listy: jednoduché i dělené, bez palistů, střídavé nebo vstřícné, vzácně v přeslenech, někdy v přízemní růžici

· význam: obrovské množství druhů je léčivých (podběl, heřmánek, měsíček, pelyněk) zdroj léčiv, potravy pro člověka nebo zvířata, okrasné rostliny (astry, chryzantémy, kopretiny, jiřiny, okrasné bodláky) i plevelné druhy (pcháče, pěťour, mléčnice)

Eupatorium cannabinum (sadec konopáč) - podhorské a horské lesy, drobné červené úbory skládají chocholíky

Ageratum houstonianum (nestařec americký) - modrobílá květenství, dekorativní listy, původ Mexiko a Peru

Adenostyles alliariae (havez) - statná bylina horských lesů s drobnými červenokvětými úbory v chocholičnaté latě

Solidago virgaurea (zlatobýl obecný) - lata žlutých úborů, roste na loukách a světlých lesích

Bellis perennis (sedmikráska, chudobka) - běžný druh našich luk a trávníků

Aster (hvězdnice) - většina druhů v sev. Americe, pěstují se jako dekorativní pereny a občas zplaňují

Callistephus chinensis (čínská astra) - odedávna se pěstuje v Číně, od 18. stol. v E v jednoduchých, poloplných a plnokvětných kultivarech

Conyza canadensis (turanka kanadská) - původem ze sev. Ameriky, rozšířený polní a rumištní plevel

Filago (bělolist) - běloplstnaté, drobné rostliny, s chudými úbory malých kvítků, některé druhy jsou až ohrožené

Gnaphalium (protěž) - šedoplstnatá bylina s latou drobných úborů

Tagetes (aksamitník, „afrikán“) - pěstovaný pro velké žluté až žluto-hnědé úbory

Zinnia elegant (cinie, ostálka) - původní v Americe, pěstuje se jako oblíbená okrasná letnička s úbory v různých barvách

Helianthus annnus (slunečnice roční) - až 2 m vysoká s velkými úbory o několika stech květech, pochází z Ameriky, od 17. stol. se pěstuje pro na nažky (z nich se lisuje olej) a jako silážní pícnina

H. tuberosus (slunečnice topinambur) - pěstovaná jako okrasná rostlina, zelenina a dříve i pro oddenkové hlízy („židovské brambory“) ke krmení zvířat

Coreopsis (krásnoočko) a Cosmos (krásenka) - pěstují se pro pestře barevné úbory a pocházejí z Ameriky

Bidens (dvouzubec) - americká rostlina, v E zdomácnělá v několika druzích, které rostou zvláště v pobřežních houštinách

Galinsoga parviflora (pěťour maloúborný) - u nás zdomácnělý hojný plevel

Matricaria (heřmánek)- má vyvýšené lůžko úboru bez plevek - rozdíl od rmenu, jenž má lůžko plevkaté

M. Chamomilla - (heřmánek pravý) - duté lůžko a bílý paprsek, u nás na výslunných volných půdách, často u cest, na rumištích, …

Tanacetum vulgare (vraič) - nemá jazykovité paprskující květy, obsahuje aromatickou jedovatou silici a hořký tanacetin, osídluje ruderalizovaná místa, náspy, okraje cest a pobřežní houštiny

Artemisia (pelyněk) - kromě Austrálie je ve všech kontinentech, obsahuje specifické látky - aromatické silice, hořčiny, absinthin a třísloviny

Tussilago farfara (podběl) - vyráží čerstvě zjara z vytrvalých oddenků silně šupinaté lodyhy ukončené jedním žlutým úborem a v létě má velké na rubu běloplstnaté listy

Petasites (devětsil) - vytváří na jaře hrozny úborů, po odkvětu vyrůstají velké, srdčité, okrouhlé listy

Calendulla officinalis (měsíček) - zářivě žluté a oranžové úbory, z Mediteránu, pěstuje se jako léčivka a okrasná letnička

Arctium (lopuch) - velké nedělené listy, a kulaté úbory s listeny vybíhající v háčkovité ostny

Carduus (bodlák) - ostnité zubaté listy, zákrovy úborů často pichlavé, květy fialové nebo žluté, chmár z jednoduchých štětinek

5. a: Ruduchy(Rhodophyta)

· většina druhů mnohobuněčné – tvoří vláknité nebo pletivné stélky

· 90% žije v mořích v tropických vodách - tvoří velkou část korálových útesů

· jsou červeně zbarveny – k fotosyntéze nepotřebují moc světla

· BS tvořena polysacharidy, hlavně galaktany, agarem a karagénem

· mají chromatofory (chloroplasty) – dvojice membrán, které mají jednobuněčné thylakoidy

· obsahují: chlorofyl, karoten, xantofyl, fykobilin, fykocyarin, fykoerytrin

· rozmnožování pohlavní i nepohlavní

· asimilační produkt, floridový škrob (polysacharid)

· BS – zevnitř celulózní a z venku pektinová, v horké vodě poskytuje celulózu, po ztuhnutí polysacharid

· význam: konzumace např. příprava salátů (hoši-nori nebo nori), krmivo, nebo hnojivo, extrakcí v horké vodě se z ruduch získává agar a karagen – potravinářství, mikrobiologie, některé produkují sekundární metabolity – antibiotické účinky

· sladkovodní druhy preferují prudce tekoucí vody

· u nás ruducha žabí símě (Batrachospermum) – v rašelinných tůních a potocích

· Porphyra (příprava pokrmů), Gellidium Gigartina (agar – agar)

5. b: Pohlavnost květů, opylení

ü

· Květ je soubor přeměněných listů, přizpůsobených pohlavnímu rozmnožování rostliny. Hlavní částí květu jsou tyčinky (samčí pohlavní ústrojí) a plodolisty (samičí pohlavní ústrojí), které u krytosemenných rostlin zůstávají a tvoří pestík

Pohlavnost květů:

· Podle přítomnosti samčích a samičích pohlavních orgánů jsou květy oboupohlavné = obsahují samičí i samčí pohlavní orgány (jabloň) (monoklinické) nebo jednopohlavné = obsahují pouze pestíky nebo tyčinky (diklinické), které mají buď jen tyčinky (květy prašníkové, samčí) nebo jen pestík (květy pestíkovité, samičí). Podle přítomnosti jednopohlavních květů na jednom jedinci jsou rostliny:

o jednodomá rostlina – na jednom jedinci samčí i samičí květy (dub, kukuřice setá, bříza)

o dvoudomá rostlina – na jednom jedinci buď samičí neb samčí květy (vrba, konopí seté, chmel otáčivý)

o mnohomanželná (polygamní) rostlina – u jednoho druhu jednopohlavné i oboupohlavní květy

Opylení:

· přenesení pylového zrna z prašníku na bliznu. U krytosemenných rostlin je pyl přenášen na bliznu a nikoliv přímo na vajíčko jako u nahosemenných rostlin.

Rozlišujeme dva druhy opylení:

· samosprašnost (autogamie, samoopylení) – je-li přeneseno vlastní zrno (opylení vlastním pylem). Opylení pylem téhož květu = idiogamie. U některých idiogamických rostlin se květ vůbec neotvírá a k opylení dochází uvnitř poupěte = kleistogamie. Většina rostlin s kleistogamickými květy však vytváří i květy, které se otevírají (květy chazmogamické) - např. štavel kyselý, hluchavka objímavá aj. Pokud dochází k opylení pylem jiného květu téhož jedince, jedná se o geitonogamii. Obligátně autogamních rostlin je velmi málo (např. ječmen, hrách).

· cizosprašnost (geitonogamie) – zrno z jiného květu. Obligátně allogamní rostliny, u nichž je samosprášení vyloučeno, jsou např. třešeň nebo jetel. Pro allogamické populace je charakteristická větší variabilita. Nevýhodou je závislost na opylovačích.

Pylové zrno klíčí v pylovou láčku, v níž postupně vzniká láčková buňka a dvě spermatické buňky

· obranné mechanismy proti autogamii – nestejné dozrávání gamet (např. slunečnice)

· nahosemenné rostliny – pylové zrno dopadá přímo na nahé vajíčko, nebo do jeho blízkosti

· krytosemenné rostliny – vajíčko je ukryto pod několikavrstevnými pletivy sporofytu, pyl se zachycuje ne speciální orgán vytvořený pestíkem na bliznu.

Dělení podle přenosu pylového zrna:

· anemorfní – větrosnubné

· entomorfní – hmyzosnubné

· hydrofilní – roznášené vodou

· zoogamní – roznášené zvířaty

5. c: Mořenotvaré

· byliny i dřeviny

· květy: 4-5 četné

· mají 8 čeledí – nejznámější: mořenovité, zimolezovité, kozlíkovité, štětkovité

· Zimolezovité

o keře, liány, stromy, vytrvalé rostliny

o listy: vstřícné

o květenství: vrcholičnatá

o květy: oboupohlavné, 5 četné, zpravidla 5 tyčinek

o semeník – spodní

o plod: bobule, peckovice, nažka, tobolka

o zimolez, bez, pámelník

· Mořenovité

o rostliny různého habitu - byliny, v tropech i keře, stromy, liány a epifyty se vstřícnými jednoduchými listy

Дата добавления: 2015-04-25