Stavba stonku 1 страница

Typy stonku podle tvaru

· válcovitý – žito, voděnka

· hranatý - hluchavkovité

· rýhovaný - přeslička

· žebernatý - pryšcovité

· křídlatý – kostival lékařský

· žebrovitý - kaktusovité

· dvouřízný – srha laločnatá

Typy stonku podle orientace růstu stonku v prostoru

· vzpřímený (sedmikráska)

· vystoupavý (mateřídouška)

· plazivý (mochna)

· ovíjivý (chmel)

· popínavý (hrách, fazole, břečťan)

· poléhavý

Prvotní (primární)

§ tvořen třemi systémy pletiv – krycí, základní a vodivá

§ stonek dorůstá na vzrostném vrcholu (vrcholový růst). Pokud stonek roste prodlužovacím růstem jednotlivých článků, hovoříme o růstu lineárním. U některých rostlin se uplatňuje interkalární růst

§ rozdíly ve vnitřní stavbě jsou především ve vzájemném uspořádání pletiv vodivých a základních. U nahosemenných a dvouděložných rostlin tvoří vodivá pletiva dutý válec, který rozděluje základní pletiva na vnější část = primární kůru a vnitřní část = dřeň (zde se mohou ukládat zásobní látky). Vodivá pletiva v tomto válci nejsou většinou souvislá, ale jsou rozdělena na pruhy (svazky cévní) a panely parenchymatických buněk (dřeňové paprsky). Ve stoncích kapraďorostů, rostlin jednoděložných i některých dvouděložných jsou často odlišná uspořádání, kdy často nelze primární kůru a dřeň vůbec odlišit.

§ zelený, krytý pokožkou (epidermis). Pokožka je tvořena většinou jednou vrstvou k sobě přiléhajících buněk.

§ pod pokožkou se diferencuje prvotní kůra = cortex (ochranná a zásobní funkce). Její obvodová vrstva často obsahuje mechanická pletiva (kolenchym, sklerenchym)Diferencuje se na tři vrstvy – 1. Hypodermis – sklerenchymatická nebo kolenchymatická pletiva umožňující pružnost a pevnost; 2. Mezodermis – parenchymatické buňky s intercelulárami; 3. Endodermis – vnitřní stavba nebo se na jejím místě vyvíjí škrobová pochva, souvislá vrstva pouze u rostlin cévnatých výtrusných

§ střední válec tvoří jednovrstevný pericykl = odděluje střední válec od primární kůry (zakládají se zde adventivní kořeny) a kolaterální cévní svazky. Protofloém se diferencuje na vnějším okraji a protoxylém na okraji vnitřním. U dvouděložných a nahosemenných zůstává mezi nimi zachována část původního prokambia – tzv. fascikulární kambium (umožňuje druhotné tloustnutí stonku).

§ Teorie korpusu a tuniky se týká primárních meristémů vzrostného vrcholu stonku. Jedná se o starší představu o diferenciaci primárních pletiv, která se ovšem nemusí rozcházet se současným pozorováním. Podle této teorie je tunika tvořena 1-4 vrstvami dělivých buněk, které se diferencují v pokožku. Korpus je pak vnitřní vrstva buněk, která dává vzniknout primárnímu válci.

§ střed stonku vyplňuje parenchymatická dřeň (živé či mrtvé buňky, vyplněné vzduchem), ze dřeně vybíhají dřeňové paprsky

Sekundární stavba stonku (druhotné tloustnutí)

§ Druhotné tloustnutí souvisí s činností kambia. Kambium odděluje deuterofloém k obvodu a deuteroxylém do středu stonku = kambium tvoří souvislý kambiální válec (směrem ven produkuje druhotné lýko, dovnitř druhotné dřevo)

§ Kambium u bylin ukončuje svou činnost ve stejném vegetačním roce, kdy začala. U dřevin se činnost kambia každoročně obnovuje. Střední období vegetační aktivity a klidu se projevuje na transverzálním řezu – letokruhy

o Rozlišujeme tři základní řezy dřevem.

- příčný (také transverzální, čelní) - Řez vedený rovinou kolmou na podélnou osu kmene.

- radiální (také poloměrový) - Řez vedený rovinou rovnoběžnou s podélnou osou kmene, která touto osou prochází.

- Tangenciální -Řez vedený rovinou rovnoběžnou s podélnou osou kmene, která touto osou neprochází.

Radiální a tangenciální řez jsou řezy podélné. Šikmý řez je vedený libovolnou rovinou, která neodpovídá žádnému základnímu řezu.

§ podmíněna druhotným tloustnutím, prvotní kůra je nahrazena druhotnou kůrou (periderm)

· Pryskyřičné kanálky jsou tvořeny rozestoupenými doprovodnými parenchymatickými buňkami a uvnitř tenkou vrstvou buněk výstelkových, ze kterých se vylučuje pryskyřice. Pryskyřičné kanálky jsou vzájemně příčně i podélně propojeny a tvoří 0,1 – 0,9 % objemu dřeva. Například u dřeva osik zcela chybí.

· Mléčnice je druh rostlinného vyměšovacího pletiva u některých rostlinných druhů, které slouží k hromadění a v případě poranění k ronění mléčné a lepkavé šťávy - latexu. Latex obsahuje hořké nebo jedovaté látky, díky čemuž slouží jako ochrana rostliny před býložravci. Další funkcí latexu, který se uvolňuje z poškozené rostliny je, že se sráží a uzavírá tak cévy.

Větvení stonku

1. Větvení vidličnaté (dichotomické, hemiblastické), při kterém je stonek rozdělen na dvě přibližně shodné části, takže žádná z nově vzniklých větví není dominantní. Tento typ větvení je poměrně vzácný, vyskytuje se u některých cévnatých výtrusných rostlin např. i vranečků (Selaginella) a některých kapradin.

2. Větvení postranní (boční, holoblastické, axilární), při kterém boční větve vznikají v určité vzdálenosti od vrcholu větve mateřské. Podle toho, která z větví dále roste jako dominantní se rozlišuje:

o Větvení monopodiální (jednonoží), při kterém nově vzniklé větve svou délkou nepřerůstají hlavní stonek.

o Větvení sympodiální (sounoží), při kterém původně hlavní stonek omezuje svůj růst a nově vzniklá větev pokračuje v růstu ve směru původního hlavního stonku a postupně jej přerůstá (réva vinná). U tohoto typu se dále rozlišuje:

§ Monocházium, při kterém vzniká jedna dceřiná větev přerůstající hlavní stonek. Tento typ větvení bývá obtížně odlišitelný od větvení monopodiálního.

§ Dicházium, při němž vznikají dvě dceřiné větve přerůstající hlavní stonek. Jestliže v tomto případě hlavní stonek zaniká nebo je přeměněn (např. v trn) dochází k tzv. pseudichotomii, která připomíná vidličnaté větvení.

§ Pleocházium, při němž vznikají tři nebo více dceřiných větví přerůstajících hlavní stonek.

Metamorfózy (přeměny stonku)

· oddenky - zásobní funkce (v zemi vodorovně uložené článkované podzemní stonky se šupinatými listy - sasanka

· hlízy: oddenkové (brambor), stonkové (kedluben)

· rozmnožovací funkce: oddenky, hlízy, výběžky - šlahouny (jahodník)

· přichycovací funkce: stonkové úponky (vinná réva)

· ochranná funkce: stonkové trny - kolce (trnka, hloh) vznikají přeměnou brachyblastů

Hospodářský význam stonku

· potrava pro člověka i hospodářská zvířata

· dřevní hmota: stavební průmysl, výroba papíru, nábytkářství

· cukrová třtina: pro získání třtinového cukru

· výroba koření: skořice

9. c: Tykvovité (Cucurbitaceae)

· především tropy a subtropy

· některé rostliny patří k nejstarším kulturním rostlinám

· popínavé až plazivé, bez mléčnic

· štětinaté byliny s bikolaterálními cévními svazky

· ČR – žádný původní druh – mnohé se pěstují

· květy: jednopohlavné, jedno/dvoudomé, pětičetné

· plod: hodně velká bobule

· střídavé rozestavení listů mají bezpalistnaté, celistvé nebo dlanitě dělené v laloky

Bryonia (posed) - jedovatá liána s řepovitě ztlustlým kořenem, rostoucí v křovinách, u plotů, ohrad a při okrajích zahrad

B. Alba (posed bílý) - černé bobule,

B. dioca (posed dvoudomý) - červené bobule

Citrullus lanatus (lubenice obecná, vodní meloun) - velké bobule se zeleným oplodím a červenou dužinou, černá semena, pochází z trop. Afriky, u nás lze pěstovat jen v nejteplejších krajích

Cucumis (okurka, meloun) - zahrnuje jednoleté, jednodomé, poléhavé nebo popínavé byliny s 5-7 uhelníkovitými listy

C. sativus (okurka) - pochází z jihovýchodní Asie, pěstuje se pro soje podlouhlé plody

Cucumis mělo (meloun cukrový) - z tropické Afriky, cukrové nebo ananasové melouny - plody, bělavá, žlutá, nezelenalá dužina

Cucurbita pepo (tykev obecná, dýně) - ze severní Ameriky

10. a: Řasovky (Oomycety)

· heterotrofní, nižší rostliny, často řazené mezi houby

· během vývoje ztratily plastidy

· přizpůsobivé variabilní organismy

· buněčná stěna obsahuje celulózu

· zoospory se dvěma bičíky = z řas

· mají dobře vyvinuté a rozvětvené trubicovité podhoubí

· vodní i suchozemské

· saprofytické i parazitické druhy

· rozmnožování: pohlavní (gamatangie – oogamie) i nepohlavní

· plíseň bramborová, vřetenatka révová (těžké škody na vinicích)

10. b: Pletiva pravá, klasifikace

ü

· Rostlinná pletiva je možno třídit podle různých kritérií

o Jednoduchá (tvořena jedním typem buněk, parenchym, sklerenchym a kolenchym – liší se od sebe charakterem buněčných stěn) a složená

o Dělivá = meristematická a trvalá - krycí, provětrávací, absorbční, vyměšovací, vodivá, mechanická, asimilační (zda si zachovávají svou dělivou schopnost)

- Absorpční - nasávání roztoků látek z okolního prostředí + v semeni absorpce živin ze zásobních pletiv do embrya. Hlavní pletivo pro příjem vody – rhizodermis s kořenovými vlásky. Kořenový vlásek je vstřebávací (absorpční) trichom, orgán rostliny, kořene, který se podílí na získávání vody a minerálních živin z půdy. Kořenový vlásek je jednobuněčná, tenkostěnná (pro snadný příjem živin) vychlípenina pokožky kořene (rhizodermis). Kořenovým vlášením není pokryt celý povrch všech kořenů rostliny. Nachází se v nejmladší části kořene, nedaleko za kořenovou špičkou. Kořenový vlásek z půdní vlhkosti získává osmoticky vodu. Pokožka kořene musí být dobře propustná pro vodu, v níž jsou rozpuštěné živiny. Kořenové vlásky zvětšují absorpční povrch kořene 10-15krát. U některých rostlin se vzdušnými kořeny se tvoří velamen. Někteří paraziti mají modifikované kořeny, tzv. haustoria, kterými nasávají roztoky hostitele. Absorpční pletivo na štítku obilky

o Pravá (vznikají dělením buněk za vzniku buněk dceřiných, které zůstávají trvale spojeny) a nepravá (vznikají druhotně seskupením a pozdějším srůstem volných buněk, vyskytují se u některých řas a hub, jejichž vlákna (hyfy) se splétají a vytváří tzv. plektenchym)

o Parenchymatická, kolenchymatická a sklerenchymatická (podle ztloustnutí buněčné stěny)

o Pokožková, vodivá a základní (podle topografie pletiv)

o Dělivá, krycí, provětrávací, nasávací a vyměšovací, vodivá, mechanická, asimilační a zásobní (podle funkce)

- Asimilační – syntéza pomocí chlorofylového aparátu z CO2 a H2O za účasti světla sacharidy. Parenchymatická pletiva s velkým obsahem chloroplastů, uprostřed velká vakuola, cytoplazma po obvodu a chloroplasty v ní. Fotosyntéza u vyšších rostlin probíhá zpravidla v listech, v nichž je dostatečný přístup světla zabezpečen umístěním asimilačního pletiva těsně pod pokožkou listu (palisádový parenchym). Asimilační funkci mají také mladé stonky, nezralé plody apod.
Umístění pod pokožkou, přístup CO2 mezibuněčnými prostory (interceluláry), voda dodávána dřevní částí cévních svazků. Produkty fotosyntézy odvádí lýková část.
Typickým orgánem fotosyntézy je list (přechodně stonek a mladé plody). Asimilační pletivo, tzv. mezofyl, rozděleno na parenchym palisádový a houbový.

- Zásobní - Zásobní pletiva slouží rostlinám k ukládání zásobních látek, především cukrů, tuků a bílkovin. Převážně jsou tvořena parenchymem a sklerenchymem, v jejichž buňkách se tyto zásobní látky, včetně vody, hromadí (např vodní pletiva kaktusů).
Zásobní pletiva se nacházejí zejména v oddencích, hlízách, cibulích, bulvách, živném pletivu či dělohách semen, plodech, kořenech i ve stoncích.

· Pravá (vznikají dělením buněk za vzniku buněk dceřiných, které zůstávají trvale spojeny) a nepravá (vznikají druhotně seskupením a pozdějším srůstem volných buněk, vyskytují se u některých řas a hub, jejichž vlákna (hyfy) se splétají a vytváří tzv. plektenchym)

· vznikají dělením buněk na buňky dceřiné, které zůstávají spojené – tvoří těla vyšších rostlin

· ve ztenčeninách mezi buňkami prochází plasmodesmy, které zajišťují komunikaci a výměnu látek mezi buňkami

· Pletivo = soubor buněk, které jsou přizpůsobené stejné funkci, mají stejný tvar a stavbu

Pravá pletiva dělíme podle několika kritérií:

a) Podle schopnosti dělit se na:

- dělivá pletiva = meristémy, ty však mohou svou schopnost dělit se ztratit

- nedělivá pletiva

b) Podle tloustnutí buněčných stěn a tvaru buněk na:

- parenchym – tvořen tenkostěnnými buňkami přibližně stejně dlouhými jako širokými (ale tvar může být různý). Buňky zůstávají živé a buněčné stěny netloustnou (př. cibule).

- aerenchym: typ parenchymu s velkými mezibuněčnými prostory vyplněnými vzduchem, které zaujímají větší objem než buňky, vyskytuje se u vodních rostlin
- prozenchym: buňky jsou jednosměrně protažené se šikmými přehrádkami, na podélném řezu v obrysu zašpičatělými, starší buňky mohou být tlustostěnné, vyskytuje se hlavně v cévních svazcích

- kolenchym – buněčné stěny druhotně tloustnou, ale obsah buněk zůstává živý, i když je částečně potlačen. Slouží ke zpevnění na obvodech stonků a řapíků listů.

- sklerenchym – buňky nemají živý obsah a druhotně tloustnou (př. pecka, skořápka ořechu). Má velice pevnou ztloustlou buněčnou stěnu. Nachází se v některých dlouhých pevných vláknech.

10. c: Liliotvaré (Liliates)

· jednodomé rostliny s množstvím čeledí

· byliny nebo sukulenty, někdy se stonkem zdřevnatělým nebo popínavým, často vytrvávající oddenky, cibulemi nebo hlízami

· mírné a subtropické, vzácně tropické oblasti

· květy: nápadné, trojčetné s nerozlišeným okvětím, oboupohlavné, 3četné, často v květenstvích

· listy: celistvé, celokrajné, podlouhlé s nezřetelným řapíkem a souběžnou žilnatinou

· plod: tobolka nebo bobule, vzácně měchýřek

· někdy okvětí srůstá, vzácně květy 2 nebo 4četné

· čeleď: Ameryllidaceae - amarylkovité

o vytrvalé pozemní byliny, cibule, vzácně oddenky, jednodomé

o listy: přízemní, úzké, čárkovité

o květy: oboupohlavné ve vrcholících okolících nebo hlávkách, podepřené blanitým listem, vyrůstají jednotlivě nebo v květenstvích

o tropy a subtropy

o plod: tobolka nebo bobule

Leucojum vernum (bledule jarní) - kulovité okvětí, druh vlhkých horských lesů a podhůří

L. aestivum (bledule letní) - několik malých bílých květů na stvolu, ohrožená rostlina, vzácně na již. Moravě

Narcissus (narcis) - má cibuli, přízemní čárkové listy a stvol s 1 nebo několika květy s toulce, v květu pakorunka v podobě límečku nebo trubky

N. poeticus (narcis bílý) - pro okrasu, původ v již. E

· čeleď: Asparagaceae - chřestovité

o vytrvalé pozemní byliny, keře, liány; s oddenky

o rozvětvená lodyha nesoucí malé blanité až šupinaté listy -> v úžlabí vyrůstají ve svazečcích četná fylokladia

o květy: jednotlivé, nebo v květenstvích ve vrcholících, hroznech nebo okolících

o plod: bobule

o rod: Asparagus (chřest) - cca 300 druhů ve Starém světě

A. officinalis (chřest lékařský) - dvoudomá rostlina s čárkovitými fylokladiem, bělavé až žlutohnědé květy, červené bobule

- travnaté a výslunné stráně, světlé křoviny, občas se pěstuje (zelenina)

· čeleď: Liliaceae - liliovité

o byliny; s oddenkem, cibulí nebo hlízou

o jednodomé s oboupohlavnými květy

o květy: pravidelné, 6 okvětních lístků ve 2 přeslenech, vzácne okvětí rozlišeno na kalich a korunu, okvětní lístky volní v různých barvách

o květenství: v hroznech, latách, okolících

o listy: jednoduché, okrouhlé až čárkovité, obloukovitá nebo souběžná žilnatina

o plod: tobolka, bobule

o hl. mírný pás severní polokoule

Gagea lutea (křivatec žlutý) - lužní lesy, teplé háje, louky u větších toků

Tulipa sylvestris (tulipán planý) - jižní E

Fritillaria meleagris (řebčík kostkovaný) - původ v jihových. E, hnědě a fialově šachovité okvětí

Lilium mahagon (lilie zlatohlavá) - lesní louky, křovinaté stráně v pohůří

· čeleď: Iridaceae - kosatcovité

o vytrvalé byliny s oddenky, hlízami nebo cibulemi

o stonek přímý a nevětvený, někdy zkrácený

o listy v přízemní růžici nebo ve střídavém rozestavění, často dvouřadé

o po celé zeměkouli, nejvíce Afrika

Crocus (šafrán) -má hlízu

C. savitus (šafrán setý) - původ Přední Asie, dřívě pěstovaný pro koření (vytrhané sušené blizny), jeho užívání skoro vymizelo

Iris (kosatec) -hlízovitý oddenek, dvouřadé listy, jezdivé, mečovité

I. pseudacorus (kosatec žlutý) -se žlutými květy hojný na březích vod, v příkopech a rákosinách

I. germanica (kosatec německý) - pochází z Mediteránu, vyšlechtěno mnoho okrasných kultivarů

Дата добавления: 2015-04-25