Mechorosty

Mechorosty se z praktického hlediska dělí na hlevíky, játrovky a mechy, někdy moderněji jsou tyto skupiny samostatná oddělení. Důležitou skupinou mechů (někdy rovněž vyčleňovanou zvlášť) jsou rašeliníky.

Kapraďorosty (Pteridophyta)

· plavuně (Lycopodiophyta)

· přesličky (Equisetophyta)

· kapradiny (Polypodiophyta)

· prutovky (Psilotophyta)

Semenné rostliny (Spermatophyta)

· Sporofyty nepohlavní generace tvoří soubory (květy)

· Květ – výtrusorodé prýty (nebo jejich části), jejichž přeměněné listy se svými úkony přímo nebo nepřímo účastní rozmnožování rostlin

· Střídání jaderných fází, pohlavního a nepohlavního stupně

· Květy jednopohlavné a oboupohlavné, rostliny jednodomé, dvoudomé a mnohomanželné

· Nahosemenné (Pinophyta)

· Krytosemenné (Magnoliophyta)

· Dvouděložné

· bazální dvouděložné (Magnoliopsida)

· pravé dvouděložné (Rosopsida)

· Jednoděložné (Liliopsida)

25.b: Golgiho aparát, diktyozomy

·

· Soustava váčků, které slouží k transportu a úpravě bílkovin

· Golgiho komplex je tvořen jedním nebo více diktyozomy, které jsou tvořeny skupinami několika plochých, přibližně stejně velkých a nápadně paralelně uložených cisteren (v rostinné buňce jsou malé a rozptýlené a nejsou zjistitelné světelným mikroskopem), které nikdy nenesou ribozomy. Počet diktyozomů v jedné buňce se pohybuje okolo deseti a jsou rozloženy po celé buňce

· Stranu přivrácenou k endoplazmatickému retikulu označujeme jako cis a tu opačnou jako trans

· Fce – transport, přechování a úprava proteinů, syntéza polysacharidů a imunoglobulinů a tvorba váčků využívaných při exocytoze. Probíhá zde tedy syntéza sacharidů, úprava makromolekul, sekrece bílkovin (glykosilace – navázání molekuly cukru na jinou molekulu obvykle bílkovinu) a tvorba četných polysacharidů

· transport látek se uskutečňuje odškrcováním membrán = VEZIKULY (váčky)

· některé váčky obsahují látky které jdou pryč z buňky – SEKREČNÍ VÁČKY

· odštěpují se primární lysozomy (váčky v cytoplazmě obsahující trávicí enzymy; vnitrobuněčné trávení)

25.c: Lipnicovité (Poaceae) – květ, květenství, plod

· převážně jednodomé s oboupohlavnými, někdy i jednopohlavnými květy

· květy v květenstvích – typický klásek (jednokvětý i vícekvětý – některé květy mohou být i sterilní)

· klásek v typickém případě podepřen 2 plevelami, což je vlastně zvláštní typ listenu

· plevy uspořádány střídavě – rozlišujeme horní a dolní plevu (může být i ostnatá)

· další složená květenství laty, hrozny, klasy

· okvětí: redukované a nenápadné; dva vnější okvětní lístky jsou srostlé a přeměněny v plušku (dva vnější okvětní lístky srostlé v šupinu)

· vnitřní okvětní lístky jsou přeměněny v plenky, které jsou nejčastěji 2, vzácněji 3, někdy chybí

· květ je podepřen pluchou, což je útvar listenového původu (může být osinatá, řidčeji může být osin více

· tyčinky, gyneceum a plenky se nachází mezi pluchou a pluškou – někdy může být pluška redukována nebo chybí

· tyčinky – nejčastěji 3m méně často 1,2 nebo 4, 6 u některých zástupců dokonce mnoho

· tyčinky jsou většinou volné zřídka nitkami srostlé nebo srostlé s plenkami

· opylení skoro vždy větrem

· gyneceum srostlé ze 2 řidčeji 3 plodolistů, semeník svrchní; blizny a čnělky většinou 2 řidčeji 1,3

plod: obilka (okoralá – za zralosti obalená pluchou a pluškou, nebo neokoralá – nahá) – zvláštní typ nažky; bobule; oříšek

+ 17. c (charakteristika)

26.a: Kapraďorosty (Pteridophyta)

· cévnaté, výtrusné, autotrofní; převaha sporofytu

· prokel (gametofyt) - schopen alespoň určitou dobu růst nezávisle na sporofytu

· obrvené spermatozoidy - pohyb ve vodním prostředí

· rozmnožování výtrusy

· 4 třídy: vraněčky, plavuně, přesličky, kapradiny

· životní cyklus - z haploidního (n) výtrusu vyroste prokel, ten představuje pohlavní generaci (gametofyt), který nese pohlavní orgány (gametangia: samčí - pelatky, samičí - zárodečníky). Některé prokly mohou být dvoudomé. Z dozrálých pelatek - obrvené, ve vodním prostředí pohyblivé samčí pohlavní buňky - spermatozoidy - chemicky usměrněny do zralých zárodečníků. Z oplozené buňky se vyvíjí diploidní generace (2n) =sporofyt. Na něm vyrostou výtrusnice (sporangia), v nichž vznikají redukčním dělením haploidní výtrusy (spory)

26.b: Větvení stonku

·

Stonek vyšších rostlin se často větví:

3. Větvení vidličnaté (dichotomické, hemiblastické), při kterém je stonek rozdělen na dvě přibližně shodné části, takže žádná z nově vzniklých větví není dominantní. Tento typ větvení je poměrně vzácný, vyskytuje se u některých cévnatých výtrusných rostlin např. i vranečků (Selaginella) a některých kapradin.

4. Větvení postranní (boční, holoblastické, axilární), při kterém boční větve vznikají v určité vzdálenosti od vrcholu větve mateřské. Podle toho, která z větví dále roste jako dominantní se rozlišuje:

o Větvení monopodiální (jednonoží), při kterém nově vzniklé větve svou délkou nepřerůstají hlavní stonek.

o Větvení sympodiální (sounoží), při kterém původně hlavní stonek omezuje svůj růst a nově vzniklá větev pokračuje v růstu ve směru původního hlavního stonku a postupně jej přerůstá (réva vinná). U tohoto typu se dále rozlišuje:

§ Monocházium, při kterém vzniká jedna dceřiná větev přerůstající hlavní stonek. Tento typ větvení bývá obtížně odlišitelný od větvení monopodiálního.

§ Dicházium, při němž vznikají dvě dceřiné větve přerůstající hlavní stonek. Jestliže v tomto případě hlavní stonek zaniká nebo je přeměněn (např. v trn) dochází k tzv. pseudichotomii, která připomíná vidličnaté větvení.

§ Pleocházium, při němž vznikají tři nebo více dceřiných větví přerůstajících hlavní stonek.

26.c: Hvězdnicovité (Asteaceae)

· byliny s typickým květenstvím - úbor

· na lůžku úboru vyrůstá obvykle mnoho květů, nejčastěji oboupohlavné

· někdy mohou být okrajové květy jednopohlavné či sterilní

· kalich je volný, může být přeměněn v šupiny či chmýr nebo chybět

· koruny jsou srostlé, pětičetné, souměrné, nebo pravidelné

· tyčinek většinou 5 přirostlých nitkami ke koruně, prašníky často srůstají v trubičku

· semeník spodní ze 2 plodolistů

· plod: zpravidla nažka

· zásobní látkou je anulin (namísto škrobu)

· listy střídavé nebo vstřícné

· nejobsáhlejší čeleď dvouděložných, vznik koncem třetihor

smetánka lékařská, kopretina bílá, sedmikráska chudobka, měsíček lékařský

+ 4. c (přehled, výskyt, význam + charakteristika)

27.a: Plavuňovité (Lycopodiophyta)

· stálezelené, stejnovýtrusné i různovýtrusné kapradiny

· plný, nečlánkovaný, vidličnatě větvený stonek

· stonek: porostlý drobnými čárkovitými listy mikrofylního typu

· výtrusnice bývají umístěné na svrchní straně sporofytů

· se sporofyty společně tvoří výtrusnicové klasy - strobily

· převažují u nich dvoubičíkaté spermatozoidy

· převaha sporofytu nad gametofytem

· všechny jsou státem chráněné

· hlavně tropy a subtropy

· u nás vraneček brvitý - drobná rostlinka mechovitého zhledu rostoucí vysoko v horách

· plavuň vidlačka

§ její sporofyt je vyvinut jako trvalá vždyzelená bylina s tenkým vidličnatě větveným stonkem, který se plazí po zemi - vyrůstají z něho adventivní kořeny

§ dřevní část paprsčitých cévních svazků obsahuje jen cévice

§ stonek je porostlý šroubovitě rozestavěnými šidlovitými asimilačními lístky - trofofyly

§ výtrusné lístky nesou na svrchní straně ledvinitou výtrusnici, ve které meiózou vznikají haploidné výtrusy

§ z výtrusu vyklíčí jednodomý prokel, představující gametofyt, nesoucí pelatky i zárodečníky

§ z oplozené vaječné buňky vyroste nový sporofyt

§ roste nejhojněji ve světlých jehličnatých lesích

27.b: Semeno - stavba, vývoj zárodku

·

· mnohobuněčný rozmnožovací útvar - vznik, vývoj na mateřské rostlině z oplozeného vajíčka

· rozmanitá velikost, tvar i struktura povrchu

· stavba:

§ osemení - vytváří se z obalů vajíčka nebo z jejich části; blanité (ořešák), kožovité (jírovec), kamenné (šácholan), dužnaté (šťavel); může být opatřeno třeba i trichomy

§ živné pletivo pod osemením - vzniká přeměnou pletivného jádra vajíčka

§ živné pletivo vnitřní - vyvíjí se z centrálního jádra zárodečného vaku

§ zárodek (embryo) - umístěno centrálně nebo bočně a vzniká z oplozené vaječné buňky

· míšek - dužnaté pletivo, které zcela nebo z části obaluje semeno

· živné pletivo (bílek) - na podélném řezu semenem vyplňuje vnitřní prostor; obsahuje zásobní látky (např. tuky, škrob, proteiny), které jsou zpravidla během klíčení spotřebovávány; význam pro výživu lidí i hospodářských zvířat

· Vývoj semen a plodů se odehrává na samičí rostlině, jako přímé pokračování vývoje samičího gametofytu, indukované splynutím vnesené samčí gamety s gametou samičí za vzniku zygoty. Jen výjimečně (spíše však anomálně) může vývoj pokračovat bez oplození, v takovém případě mluvíme o partenogenezi. Semeno se pak vyvine z některé buňky zárodečného vaku nebo blízkých okolních buněk.

Rozšiřování semen

· autochorie – roslina sama vymršťuje semena a plody (netýkavka)

· anemochorie – semena unášena větrem (lípa)

· zoochorie – semena roznášena živočichy

· endozoicky – roznášena mravenci

· hydrochorie – vodním proudem (bahenní rostliny)

· anthropochorie – člověkem (kulturní rostliny)

· entomogamie - hmyzem

· apomixe - vývoj semena bez oplození, vzniká semena identická s matkou

27.c: Liliovité (Liliaceae)

23. c: Liliovité -> stejné

· asi 240 rodů, zahrnující 2000-3000 druhů

· byliny, tvořící většinou cibule, méně rhizomy

· listy: celokrajné jednoduché, rovnoběžná nervatura

· jednotlivé květy nebo různá květenství

· květy: radiálně symetrické a oboupohlavné

· okvětí ze šesti nápadně zbarvených kališních lístků, nápadně se podobající okvětní plátkům

· okvětní plátky: většinou volné, vzácněji vakovitě nebo zvonkovitě srostlé, ze šesti tyčinkami, svrchním semeníkem ze tří srostlých pestíků se společnou čnělkou nebo třmi čnělkami

· plod: tobolky nebo bobule

28.a: Přesličkovité (Equisetophyta)

· vytrvalé byliny (vymřelé i dřeviny) s plazivým oddenkem a článkovanou, dutou, podélně rýhovanou a přeslenitě větvenou lodyhou

· asi 35 druhů

· asimilační listy velmi drobné, vyrůstající na uzlinách větví

· šestiboké štítkovité nezelené výtrusné listy (sporofyly) vyrůstají v přeslenech a tvoří koncovou šištici (výtrusnice leží naspodu sporofylu)

· spory jsou tvarově nerozlišené, se 4 pentlicovými mrštníky (hepterami) kterými se navzájem proplétají

· nejstarší nálezy přesliček pocházejí z devonu, největší rozsah v karbonu

· přeslička rolní, lesní, bahenní, pobřežní

28.b: Vývoj zárodečného vaku vajíčka u rostlin krytosemenných

·

Zárodečný vak (megagametofyt) je samičí gametofyt semenných rostlin, tedy rostlin nahosemenných a krytosemenných. Obsahuje samičí haploidní pohlavní buňku zvanou vaječná buňka nebo oosféra. Pro srovnání, samčí gametou je spermatická buňka obsažená v mikrogametofytu.

Gametofyt krytosemenných rostlin je ze všech gametofytů nejredukovanější. Vzniká v mateřském sporofytu a po celou dobu své existence je na něm plně závislý. Tvoří se z diplodního sporocytu, který se meiozou mění ve čtyři haploidní mladé zárodečné vaky, z nichž tři abortují. Jediný přeživší zárodečný vak postupně zraje a mění se ve zralý zárodečný vak. Tato přeměna zahrnuje celkem tři mitozy, ovšem bez cytokineze, takže nakonec vzniká syncytium s osmi haploidními jádry. Ta začnou migrovat - tři se usadí na pólu gametofytu u chalázy neboli poutka, které spojuje gametofyt se sporofytem, dvě uprostřed a tři na pólu u otvoru klového, kterým bude po opylení pronikat pylová láčka. Pak dojde k tvorbě buněčných přepážek, které obalí každé jádro zvlášť (pouze dvě jádra uprostřed buňky zůstanou spolu), získáme tedy uvnitř bývalého sporocytu, nyní zralého zárodečného vaku, sedm buněk - šest haploidních, jednu diploidní.

· haploidní buňky jsou po třech u opačných pólů zárodečného vaku

· nejdůležitější z nich je vaječná buňka (poblíž otvoru klového) po oplození se z ní vyvíjí zygota a z té zárodek

· dvě buňky sousedící s vaječnou buňkou se nazývají buňky podpůrné (synergidy), napomáhají oplození, fungují často jen velmi omezenou dobu

· tři buňky protistojné (antipody) jsou na opačném pólu zárodečného vaku, pravděpodobně ovlivňují vývoj vajíčka

Při oplození megagametofytu spermatickými buňkami ze samčího mikrogametofytu dochází ke dvojitému oplození - jednou spermatickou buňkou je oplozena oosféra za vzniku diploidní zygoty, která dá vznik následující generaci, druhou spermatickou buňkou je oplozeno jádro megagametofytu za vzniku triploidního endospermu.

· z hlediska výživy je zárodečný vak zcela heterotrofní = závislý na sporofytu

28.c: Lipnicovité (Poaceae) - klasifikace

+ 17. c Lipnicovité

· zahrnuje vce než 600 rodů a asi 10000 druhů

· vytrvalé i jednoleté byliny

· stonek typu stébla

· listyúzce čárkovité, se souběžnou žilnatinou, rozlišené v pochvu (objímající stéblo) a čepel, většinou střídaé nebo dvouřadé; řapík vyvinutý jen velice vzácně

· na rozhraní čepela a pochvy bývá někdy jazýček a na bázi čepele bývají též ouška

· květy: nevýrazné, uspořádány v klasech, latách, nebo lichoklasech

· rostou téměř po celém světě, místy udávají ráz vegetace velkých územích (stepi, prérie, pampy)

· pro člověka rozhodující význam - základ pěstování obilin a pícnin

· většina druhů vypěstována z planých trav jihozápadní Asie

· oproti zorpadavému vřetenu klasů planých druhů zůstává u kulturních obilin klas v celku a obilky se uvolňují z plev, pluch a plušek až mlácením

· podčeledě: Bambusovité, Prosovité, Vlastní lipnicovité

· plané lipnicovité: bojínek luční, ječmen, jílek vytrvalý, medyněk, metlice, oves, ovsík, poháňka, psárka, pýr, srha říznačka

zemědělsky významné druhy: pšenice obecná, ječmen obecný, žito, oves setý, proso obecné, kukuřice, rýže setá, cukrová třtina, bambus

29.a: Kapradinovité (Polypodiophyta)

· velkolisté byliny, v tropech i dřeviny

· obvykle zakrnělý stonek a vyvinutý oddenek

· vyžadují vlhko, stín až polostín, nekvetou

· listy: nejčastěji zpeřené, v mládí stočené (megafyly)

· 3 typy listů: sporofyly - nezelené specializované listy s výtrusnicemi; trofofyly - zelené asimilační listy s chlorofylem a bez výtrusnic; trofosporofyty - listy s výtrusnicemi a zároveň asimilující

· některé druhy jsou jedovaté

· rodozměna poměrně jednoduchá - Výtrusnice (sporangia) zpravidla vznikají na spodní straně listů a tvoří kupky (kupka=sorus), které bývají kryty ostěrou (indusium). Výtrusnice jsou isosporické a v parenchymatické stěně nají jednu řadu buněk se ztlustlými stěnami (kromě vnější stěny) tvořící tzv. prstenec. Dozrání výtrusů - prasknutí stěny (vlivem vysychání prstencových buněk - napětí) - výtrusy vymršťovány do vzduchu - z výtrusu (n) vyrůstá zelené lupínkovité prothalium (prokel,n) - oboupohlavné - zárodečníky s oosférou vznikají ve středu prothalia, pelatky při jeho bázi - pomocí vody se dostávají k zárodečníkům a splývají s oosférou - ze zygoty (2n) vzniká sporofyt (2n), který záhy zakoření, vytvoří oddenek s listy - odumírá - nvá rostlina se samostatně vyživuje, roste a v dospělosti vytváří výtrusnice

· sporofyt výrazně převažuje nad gametofytem

· 6 řádů: hadilkotvaré - vratička měsíční, hadí jazyk obecný, hadilka obecná; podezřeňkotvaré - podezřeň královská; blánatcotvaré - vláskatec tajemný; osladičovité - hasivka orličí pérnatec horský, kapradiník bažinný, slezník, puchýřník křehký, kapraď, kapradina; marsilkotvaré - marsilka čtyřlistá; nepukalkotvaré - nepukalka

Дата добавления: 2015-04-25