Symbionti 2 страница

· kořeny je obvykle postrádají, především v listech většiny vyšších rostlin, někdy v částech květů (kališní a korunní lístky..), hlízy bramboru

· Obvykle jsou průduchy vyvinuty na spodní straně listů, ale zejména u některých jednoděložných jsou rozmístěny na obou stranách stejnoměrně. Podle umístění průduchů se rozlišuje několik základních typů listů:

o hypostomatické – nejčastější, průduchy převažují na spodní straně listu (spodní epidermis);

o amfistomatické – průduchy jsou rozloženy na spodní a horní pokožce přibližně ve stejném počtu; například kosatec (Iris) či většina lipnicovitých (Poaceae);

o epistomatické – průduchy jsou pouze na svrchní straně listu (svrchní epidermis); například listy leknínu (Nymphaea) a stulíku (Nuphar) plovoucí na hladině, dále traviny jako kostřava (Festuca), strdivka (Melica) a válečka (Brachypodium).

· při nedostatku vody jsou uzavřené a při dostatku otevřené

Čočinky (lenticely)

· vznik v epidermis, výplňové buňky, uzavírací vrstva

· nahrazují část průduchů při druhotném tloustnutí stonku (pokud se vytvoří korek)

· primárně slouží k výměně plynů mezi vnitřními pletivy a okolím rostliny – obdoba průduchů v epidermis

· sekundární provětrávací pletivo (bříza – bradavice na kmeni, na bramborových hlízách..)

14. c: Svlačcotvaré (Convolvulales)

· svlačcovité

o byliny; po celém světě – tropy i subtropy, málo i v mírném pásu

o často ovíjivé, popínavé

o listy: jednoduché nebo složené bez palistů

o častá tvorba lodyžních nebo kořenových hlíz

o květy: srostloplátečné, jednotlivé nebo ve vrcholičnatých květenstvích

o plod: čtyřsemenná tobolka

o častý výskyt článkovaných mléčnic

svlačec rolní

Calystegia sepium (opletník plotní) - vlhčí křovinaté porosty, ploty zahrad, bílé květy

· kokoticovité - cuscutaceae

o vyvinuly se ze svlačcovitých

o lodyhy ovíjí okolo hostitelské rostliny

o listy: zakrnělé

o květy: malé, přímo na lodyze v drobná klubka

o v ČR 7 parazitických druhů – napojí se na cévní soustavu hostitele a tak získává pomocí osmózy organické látky i vodu

Cuscuta (kokotice) - parazituje na různých rostllinách

C. europaceae (kokotice evropská) - hl. na kopřivě dvoudomě, ale i na bramborách

· bruntnákovité

o starší název drsnolisté → drsně chlupaté

o jednoleté až vytrvalé byliny

o lodyhy: přímé

o listy: v přízemní růžici i lodyze, střídavé bez palistů

o květy: ve vijanech, oboupohlavné, pravidelné, pakorunka

o plod: 4 jednosemenné tvrdky

o léčivé byliny (plicník, kostival), do salátů (hadinec, bruntnák), okrasné (pomněnka, bruntnák) a medonosné rostliny

15. a: Houby – základní vlastnosti, rozmnožování

ü

Význam hub (ekologický a hospodářský)

· starají se o koloběh živin v přírodě, mají příznivé i škodlivé vlastnosti

Příznivé vlastnosti:

o destruenti – spolu s bakteriemi rozkládají organismy

o potrava v potravinářském průmyslu – pěstování konzumních hub

o farmacie – produkce antibiotik (penicilin), enzymů a vitamínů…..

o zemědělství – proti hmyzím škůdcům (např. mšicím)

o symbióza s rostlinami

o podíl na tvorbě humusu

o koloběh C, N aj.

o mineralizace organických látek

o ochrana životního prostředí – např.využití dřevokazných hub k rozkladu některých škodlivých látek znečišťujících půdy

Škodlivé vlastnosti:

o patogenní organismy – vyvolávají onemocnění rostlin, zvířat i lidí (mnohdy smrtelná) otravu způsobují aflatoxiny (dlouhodobé působení vyvolává jaterní choroby)

o hospodářské škody – některé saprofytické druhy znehodnocují např. dřevo, parazitické houby na rostlinách

Rozmnožování hub

U hub známe pohlavní i nepohlavní rozmnožování. V obou případech mohou hrát roli výtrusy čili spory.

· nepohlavně = pomocí výtrusů. Při nepohlavním rozmnožování nedochází ke tvorbě pohlavních buněk. Nejjednodušším způsobem mohou dva jedinci vzniknout prostou fragmentací (rozpadem) vláknité stélky vedví. Co se týče jednobuněčných kvasinek, ty se mohou dělit v procesu pučení. Druhou fundamentální možností, jak se nepohlavně rozmnožovat, je u hub také produkce nepohlavních výtrusů, a to buď ve specializovaných sporangiích, nebo přímo na houbových vláknech konidioforech (z nichž vznikající spory se označují jako konidie)

o zoospory – nejpůvodnější, pohyblivé (mají bičíky)

o sporangiospory – vznikají ve sporangiích (nepohyblivé)

o konidie – vznikají odškrcováním z konců specializovaných vláken (nepohyb.)

· pohlavně: Pohlavní rozmnožování je běžným způsobem rozmnožování u většiny druhů hub. Je spojeno se splýváním buněčných jader a meiotickými děleními, načež jsou touto pohlavní cestou vytvořeny spory (výtrusy). Typicky se útvary, v nichž dozrávají výtrusy pohlavní cestou, označují jako plodnice.

· Pohlavní rozmnožování se dá rozdělit na několik fází:

1. Plazmogamie - splynutí cytoplazmy buněk

2. Karyogamie - splynutí jader buněk, vzniká zygota s chromozomy jako ostatní buňky

3. Meióza - redukční dělení; vznik haploidních buněk (haploidní gamety - meiospory)

Příkladem výsledných meiospor jsou askospory vřeckovýtrusných hub anebo basidiospory stopkovýtrusných hub. Gamety splynou a vznikne zygota. U některých hub splývají hyfy (nemají gametangia)

o askospory – obsahuje 8 askospor (u vřeckovýtrusných hub)

o bazidiospory – obsahují 4 bazidiospory (u stopkovýtrusných hub)

15. b: Květenství, typy

ü

· soubor květů na stonku

· většina rostlin má květy uspořádané v nápadných souborech - květenstvích (palmy - až několik desítek květů

· podle stupně větvení stonku dělíme květenství na jednoduchá a složená

· jednoduchá květenství:

· hroznovitá - postraní stonky nepřerůstají stonek hlavní a květy rozkvétají zdola nahoru (akropetálně) nebo od obvodu do středu květenství (centripetálně). Jsou-li květy +- v jedné rovině, vytvářejí tzv. chocholík

· lata (ptačí zob) – na hlavním vřetenu kratší rozvětvené postranní větve

· hrozen (hořčice) – ukončený s květem na konci/neukončený bez květu. Všestranný (akát)/jednostranný (vikev)

· klas (jitrocel) – květy přisedlé. Hroznovité květenství s přisedlými květy na prodlouženém tuhém vřetenu. Dvouřadý klas/šroubovitý – se spirálovým vřetenem/ jehněda (klas s chabým vřetenem opadávajícím vcelku

· klásek – květenství trav, podepřen dvěma nebo jedním listenem (tzv. pleva). Jednotlivé květy v klásku vyrůstají z úžlabí listence = plucha

· jehněda (líska) - hroznovité květenství s chabým vřetenem, zpravidla převislé, s ± přisedlými květy, opadavé jako celek

· okolík (prvosenka) - hroznovité květenství se zcela potlačeným vřetenem; květy jsou na ± stejně dlouhých stopkách a vyrůstají z květonosné větve prýtu

· palice - hroznovité květenství s květy přisedlými na ztlustlém nebo zdužnatělém vřetenu, obalené toulcem

· hlávka (strboul) - jednoduché hroznovité květenství se zkráceným vřetenem a ± přisedlými květy, obvykle polokulovitého, popř. krátce válcovitého tvaru

· úbor (hvězdnicovité) - hroznovité květenství s květy přisedlými na rozšířeném, plochém nebo vyklenutém konci stonku, lůžku úboru

· Chocholík - hroznovité květenství s dolními květními stopkami prodlouženými a směrem vzhůru se zkracujícími, takže všechny květy jsou uspořádány deštníkovitě až téměř v jedné rovině

· vrcholičnatá - postraní stonky přerůstají zkrácený stonek hlavní, květy rozkvétají shora dolů

· vrcholík - základní typ vrcholičnatého květenství; může být → mnohoramenný, dvouramenný (→ vidlan) nebo jednoramenný (→ srpek, → šroubel, → vějířek, → vijan)

· mnohoramenný vrcholík (bez černý) - z vřetene květenství vyrůstá v paždí střídavých listenů více postranních větví, které se často dále větví

- kružel - typ → mnohoramenného vrcholíku, u něhož dolní postranní větve vyrůstají v nestejné výšce, přerůstají hlavní vřeteno, jsou na zevní straně tím delší, čím dále od vrcholového květu hlavního vřetene vznikají a samy se podobně větví

· dvouramenný vrcholík - vidlan (hvozdíkovité) - z vřetene vyrůstají dvě větve v paždí vstřícných listenů a přerůstají koncový květ; větve se mohou dále větvit stejným způsobem

· jednoramenný vrcholík

- vijan (pomněnka) - jednoramenný vrcholík, jehož postranní větve neleží v jedné rovině s osou květenství a zakládají se střídavě na obou stranách, takže květy jsou ve dvou řadách na svrchní straně spirálně stočeného vřetene

- srpek - jednoramenný → vrcholík, jehož postranní větve leží v jedné rovině s osou květenství a zakládají se všechny na jedné straně

- šroubel - jednoramenný → vrcholík, jehož postranní větve neleží v jedné rovině s osou květenství a vyrůstají postupně na téže straně větve, takže květy jsou všechny odchýleny na stejnou stranu

- vějířek - jednoramenný → vrcholík, jehož postranní větve leží v jedné rovině s osou květenství a zakládají se střídavě na protilehlých stranách

· složená květenství:

· mohou vznikat kombinací dvou jednoduchých květenství stejného nebo různého typu

· složený okolík (miříkovité)

· hrozen úborů (devětsil)

Rozdělují se na:

· Homotaktická květenství, která jsou tvořena květenstvími pouze jednoho typu, tj. buď jen z hroznovitých nebo jen z vrcholičnatých typů květenství (např. lata hroznů, hrozen klásků apod.).

· Heterotaktická květenství, která jsou tvořena kombinací hroznovitých a vrcholičnatých květenství (např. hrozen vijanů, klas lichopřeslenů apod.).

Důležitými či zvláštními typy složeného květenství je lichoklas a cyathium.

15. c: Sítinotvaré (Juncales)

· čeleď: Juncaceae - sítinovité

· jednoleté i vytrvalé

· úzké listy bez řapíku

· stonek vyplněný aerenchymem

· listy: trávovitý tvar, někdy redukované v šupiny, fotosyntézu přebírá stonek

· lodyhy: přímé, stéblovité, pod svým vrcholem květenství

· květenství: stažné nebo rozložité, drobné nenápadné kvítky (3 četné) hnědé barvy

· plod: tobolka

· mírné studené pásy s těžištěm na severní polokouli

· na okrajích vod, mokré louky, pastviny, vstupují i do mělkých rybníků

Juncus (sítina) - oblé nebo ploché listy, drobné květy ve vrcholovém nebo postranním kuželu

J. effusus (sítina rozkladitá)

Luzula campestris (bika ladní) - výběžkatá rostlina s krátkým plazivým oddenkem, charakteristická pro meze, trávníky, sady, louky

16. a: Hlenky (Mycomycota)

dnes se řadí k prvokům (říše: Protista)

primitivní organismy, asi 600 druhů, buněčné stěny obsahují celulózu

vyvinuly se z bičíkovců

netvoří mycelium, ale vytvářejí plazmodium

Plazmodium = slizovitá, plazmatická mnohojaderná hmota, která se pohybuje (může

být různě zbarvená: žlutá, oranžová, červená nebo fialová), v pozdější fázi se na

povrchu vytvoří plodničky (obsh. kulovité haploidní spory)

živí se převážně saprofyticky

zástupci: Rážovka, Vlčí mléko (červené tečky na pařezech), Nádorovka kapustová (závazný parazit)

16. b: Metamorfózy kořene a stonku

ü

Metamorfózy kořene

Metamorfózy jsou přeměny kořene, při kterých je nutné, aby kořen měl jinou funkci než původní. Mezi nejčastější metamorfózy kořene patří útvary:

· Kořenová hlíza (orsej) - ztloustlý kořen, ve kterém dochází ke shromažďování zásobních látek, umožňujících přezimování a Bulva (řepa, celer) – podobně jako u kořenové hlízy, rostlina má ale i ztloustlou spodní část stonku. Patří mezi zásobní kořeny.

· Vzdušné kořeny (monstera) – hlavně v tropických oblastech, vypadají jako provazce a přijímají vzdušnou vlhkost, např. filodendron

· Příchytné kořeny (příčepivé) - neboli adventivní kořeny – slouží k lepšímu přichycení k podkladu (např. lípa srdčitá, břečťan)

· haustoria – přísavky, parazité a poloparazité, vysávají živin a vody z rostlin (např. chvost, jmelí)

· Chůdovité kořeny - vyskytují se u rostlin v močálech, nebo tam, kde se mění vodní hladina, pro upevnění v písčité půdě, např. Lípovec šedokmenný, Kořenovník

V bažinách můžeme pozorovat i dýchací kořeny (pneumatofory), které ční kolmo z půdy a čerpají kyslík

· Asimilační kořeny (dýchací) - kořeny jsou ploché - jsou podobné listům, např. selský hrachovec, např. Tisovec

Metamorfózy stonku

Podle specializovaných funkcí se často mění tvar a uspořádání stonku. Existují různé modifikace:

· oddenky - podzemní ztlustlý stonek, zásobní funkce (v zemi vodorovně uložené článkované podzemní stonky se šupinatými listy – sasanka, přeslička

· hlízy: oddenkové (brambor) - podzemní část stonku ztloustne, má funkci zásobní), stonkové (kedluben) -ztlustlá nadzemní část stonku,

· rozmnožovací funkce: oddenky, hlízy, výběžky - šlahouny (jahodník)

· přichycovací funkce: stonkové úponky (vinná réva)

· ochranná funkce: stonkové trny - kolce (trnka, hloh) vznikají přeměnou brachyblastů

16. c: Krtičníkovité (Scrophulariaceae)

· byliny, vzácně keře, liány, stromy

· zelené autotrofní nebo hemiparazitické, vzácněji nezelené parazitické

· stonek: přímý, vystoupavý, poléhavý, plazivý, spolu s listy chlupatý nebo žláznatý

· listy: jednoduché, celistvé (členěné), bez palistů, střídavé, vstřícné, přeslenité nebo v přízemní růžici; u parazitů redukovány na šupiny bez chlorofylu - bezbarvé

· květenství: hroznovité, klasovité, méně často vrcholičnaté

· květy: oboupohlavné, pravidelné

· plod: tobolka

Verbascum (divizna) - statné vysoké byliny

Veronica (rozrazil) - modré 4četné květy s 2 tyčinkami

V. arvensis (rozrazil rolní)

Pedicularis sylvatica (všivec lesní)

Kokrhel, Světlík, Zdravínek - poloparazitické rostliny

Digitalis (náprstník) - dvouleté byliny, prudce jedovaté, přítomnost glykosidů -> výroba léků

Дата добавления: 2015-04-25