Symbionti 1 страница

Anatomie a morfologie

· nižší heterotrofní stélkaté eukaryotní organismy

1. heterotrofní – živiny nezískávají fotosyntézou, ale z potravy a štěpí je

2. stélkaté – nemají kořen, stonek a list

3. eukaryotní – nemají jádro, atd.

· patří sem:

o Jednobuněčné organismy = často mikroskopických rozměrů (kvasinky)

o Mnohobuněčné organismy = velmi rozmanité z hlediska tvorby stélky

Ø základní stavební jednotkou je houbové vlákno = hyfa

Ø hyfy se rozvětvují, vzájemně proplétají = spletením vzniká podhoubí = mycelium -> plodnice -> tvorba výtrusů (pohlavní a nepohlavní spory – nepohyblivé konidie, pohyblivé zoospory)

typy houbových vláken:

o nepřehrádkovaná (vývojově nižší houby) - větvená, nevětvená

o přehrádkovaná (vývojově vyšší houby) – rozdělují vlákno na jednotlivé buňky s jádry

- větvená, nevětvená

Vlákna mycelia se mohou seskupovat a vytvářen nepravá houbová pletiva

· nejčastěji plektenchym (nepravé pletivo hub – hyfy propleteny, druhotně srůstají) – může tvořit plodnice (vyrůstají z podhoubí) nebo pseudoparenchym (souměrný, uspořádány, hyfy pevně spleteny)

Rozmnožování hub

1. nepohlavně = pomocí výtrusů:

o zoospory – nejpůvodnější, pohyblivé (mají bičíky)

o sporangiospory – vznikají ve sporangiích (nepohyblivé)

o konidie – vznikají odškrcováním z konců specializovaných vláken (nepohyb.)

2. pohlavně:

o askospory – obsahuje 8 askospor (u vřeckovýtrusných hub)

o bazidiospory – obsahují 4 bazidiospory (u stopkovýtrusných hub)

Výživa (životní strategie hub)

Saprofyté = organické látky získávají z odumřelých těl – hniložní organismy

Závazní parazité = získávají organické látky z živých organismů

o saproparazité – nejdříve z živých organismů a poté z odumřelých těl

o příležitostní parazité – většinou saprofyt, někdy parazit (např. václavky)

o vzájemně prospěšné soužití, 90% rostlin žije v symbióze s houbou = mykorhiza (houba dodává vodu a minerální živiny – př. řasa a houba)

o soužití řasy a houby = lichenismus

Výskyt hub

· vyskytují se téměř po celé Zemi (lesy, louky, zahrady, lidská obydlí…..)

nejvíce jich je v půdě (živí se zde rostlinným odpadem)

reducenti, dekompozitor = podílejí se na tvorbě humusu

· klimatické faktory:

o vlhkost = nejdůležitější (čím vlhčí prostředí, tím je tam více hub) – až 90% těla

o teplota = má vliv na vývoj podhoubí a tvorbu plodnic (0-40 stupňů)

13. c: Amarilkovité (Amaryllidaceae)

· vytrvalé pozemní byliny

· cibule, vzácně oddenky

· jednodomé, oboupohlavné květy

· listy: přízemní, úzké, čárkovité

· květy: oboupohlavné ve vrcholících, okolících nebo hlávkách

· plod: bobule, tobolka

Galanthus nivalis (sněženka podsněžník) - na stvolu jeden bílý květ podepřený tulcovitým listem, kvete brzy z jara, v lužních hájích

Leucojum vernum (bledle jarní) - kulovité okvětí, vlhké horské lesy

Narcissus (narcis) - má cibuli, přízemní čárkovité listy a stvol s 1 nebo několika květy toulcem, v květu pakorunka v podobě límečku nebo trubky

Kosatcovité (Iridaceae)

· byliny, výjimečně keře

· pozemní rostliny s oddenky vzácně cibulemi

· jednodomé, oboupohlavné květy

· listy: nahloučeny na bázi nebo ne, jednoduché, přisedlé, řapíkaté, střídavé, uspořádány dvouřadě s listovými pochvami

· květy: podepřeny listeny (bezčepelná pochva listu) 6 okvětních lístků, ve dvou přeslenech

· plod: tobolka

· vytrvalé byliny s oddenky, hlízami nebo cibulemi

· stonek přímý a nevětvený, někdy zkrácený

· listy v přízemní růžici nebo ve střídavém rozestavění, často dvouřadé

· po celé zeměkouli, nejvíce Afrika

Crocus (šafrán) -má hlízu

C. savitus (šafrán setý) - původ Přední Asie, dřívě pěstovaný pro koření (vytrhané sušené blizny), jeho užívání skoro vymizelo

Iris (kosatec) -hlízovitý oddenek, dvouřadé listy, jezdivé, mečovité

I. pseudacorus (kosatec žlutý) -se žlutými květy hojný na březích vod, v příkopech a rákosinách

I. germanica (kosatec německý) - pochází z Mediteránu, vyšlechtěno mnoho okrasných kultivarů

Gladiolus (mečík) - květy v jednostranném květenství (srpek), slabě šikmo souměrné

14. a: Houby – přehled systému, význam

ü

Význam hub (ekologický a hospodářský)

· starají se o koloběh živin v přírodě, mají příznivé i škodlivé vlastnosti

Příznivé vlastnosti:

o destruenti – spolu s bakteriemi rozkládají organismy

o podíl na tvorbě humusu

o koloběh C, N aj.

o mineralizace organických látek

o ochrana životního prostředí – např.využití dřevokazných hub k rozkladu některých škodlivých látek znečišťujících půdy

o potrava v potravinářském průmyslu – pěstování konzumních hub

o farmacie – produkce antibiotik (penicilin), enzymů a vitamínů…..

o zemědělství – proti hmyzím škůdcům (např. mšicím)

o symbióza s rostlinami

Škodlivé vlastnosti:

o patogenní organismy – vyvolávají onemocnění rostlin, zvířat i lidí (mnohdy smrtelná) otravu způsobují aflatoxiny (dlouhodobé působení vyvolává jaterní choroby)

o hospodářské škody – některé saprofytické druhy znehodnocují např. dřevo, parazitické houby na rostlinách

Systém a evoluce hub

jsou starobylé organismy (nejstarší doklady z prvohor, možná jsou ale daleko starší)

rozlišujeme 4 hlavní vývojové linie, hodnocené jako oddělení:

o hlenky

o chytridiomycety nemají žádné přímé příbuzenské vztahy k pravým houbám, proto

o oomycety jsou někdy řazeny mimo říši hub

o pravé houby

pocházejí z více různých předků = nejsou monofiletické

Systém hub

Oddělení: Hlenky, Chytridiomycety, Oomycety, Pravé houby

Oddělení: Hlenky – Myxomycota

dnes se řadí k prvokům (říše: Protista)

· primitivní organismy, asi 600 druhů, buněčné stěny obsahují celulózu

· nevytváří podhoubí

· ve vegetativním stádiu vytváří pohyblivé a haploidní myxaméby, u některých zástupců myxom (se dvěma bičíky) nebo mnohojaderné slizové útvary plasmodia (netvoří mycelium)

Plazmodium = slizovitá, plazmatická mnohojaderná hmota, která se pohybuje (může

být různě zbarvená: žlutá, oranžová, červená nebo fialová), v pozdější fázi se na

povrchu vytvoří plodničky (obsh. kulovité haploidní spory)

· nemají buněčnou stěnu, pouze periplast bílkovinného původu

· holozoická výživa (fagocytoza – pohlcování bakterií, prvoků..)

· vyvinuly se z bičíkovců

zástupci: Rážovka, Vlčí mléko (červené tečky na pařezech), Nádorovka kapustová (závazný parazit)

Oddělení: Chytridiomycety - Chytridiomycota

· Jsou primárně považovány za vodní organismy, jsou ale i v půdě

· Někteří zástupci mohou žít i anaerobně

· Celkem cca 120 rodů

· Rozmnožování - přítomnost jednobičíkatých zoospor i gamet v životním cyklu = z bičíkovců

výtrusy (gamety) – zoospory – jsou pohyblivé (obsahují 1 bičík)

· žijí buď saprofyticky nebo paraziticky (ve sladké vodě nebo v půdě)

· mají jednobuněčnou stélku

zástupci: Rakovinec bramborový (napadá lilkovité rostl. – nádory na hlízách)

Oddělení: Oomycety – Oomycota (řasovky)

· Vodní nebo suchozemské

· Stélku tvoří nepřehrádkované mycelium. Parazitické druhy vytvářejí na myceliu haustoria, pronikající do buněčných stěn hostitele

· Buněčná stěna obsahuje fibrilární celulozu a amorfní polyglukany. Zásobní látkou je mykolaminaran

· Nepohlavní rozmnožování zpravidla probíhá pomocí zoospor nebo aplanospor/ pohlavní rozmnožování je oogametangiogamie

buněčná stěna obsahuje celulózu, zoospory se dvěma nestejnými bičíky = z řas mají dobře vyvinuté a rozvětvené trubicovité podhoubí

· žijí saprofyticky nebo paraziticky

zástupci: Vřetenatka révová (způsobuje těžké škody na vinicích: listy, květy, bobule)

bordeauxská jícha = hašené vápno + modrá skalice

Plíseň bramborová (napadá lilkovité rostliny)

Oddělení: Houby vlastní (pravé) – Eumycota

· mnohobuněčné (výjimečné jednobuněčné) suchozemské houby

· buněčné stěny obsahují chitin, mají nepohyblivé výtrusy (nemají bičík)

· stélka je zpravidla tvořena houbovými vlákny (hyfami), ve vegetativní fázi tvořícími mycelium. Jednodušší typy mají stélku nepřehrádkovanou, vývojově odvozenější mají hyfy rozdělené dostředivě (centripetálně) rostoucími přihrádkami (septum). Septum má uprostřed por, kterým mohou procházet látky i organely.

· V určitých fázích životního cyklu se u některých skupin tvoří nepravá pletiva (plektenchymy), je-li ještě patrná hyfová struktura, jedná se o prozenchym, naopak pokud jsou již buňky pozměněny a hyfy nejsou zřetelné = pseudoparenchym

· pravděpodobně se vyvinuly z chitridiomycet

mají několik tříd: spájivé houby (zygomycety), vřeckovýtrusné houby a stopkovýtrusnéhouby

Třída: Houby spájivé – Zygomycetes

· saprofyté, bohatě rozvětvené nepřehrádkované (mnohojaderné) podhoubí

· pohlavně se rozmnožují spájením (zygogamie) = tvoří zygospory

· nepohlavně se rozmnožují pomocí sporangiospor= spájení dvou odlišných houbových vláken

účastní se mykorhizy, někdy mohou parazitovat

zástupci: Kropidlovec černavý (šedé povlaky na potravinách), Plíseň hlavičková (na chlebu)

Třída: Houby vřeckovýtrusné – Ascomycetes

· druhově nejpočetnější skupina hub (mikro i makroskopické rozměry)

· pohlavně se rozmnožují pomocí pohl. orgánů = vřecko (ascus, tvorba výtrusů) – obsahuje 8 askospor

· nepohlavní rozmnožování přes výtrusy = konidie

pravidelně se střídá pohlavní a nepohlavní stádium (u štětičkovce nebylo zatím zjištěno pohlavní rozmnožování)

Čeleď: Kvasinky

· jednobuněčné (nemají podhoubí), rozmnožují se pučením (dceřiné buňky zůstávají spojené s mateřskou buňkou – tvoří řetízky – nepravé podhoubí)

· převážně saprofyté, schopnost zkvašovat cukr na etanol a CO2 se využívá v potravinářském průmyslu, schopnosti tvorby dalších látek využívá chemický i farmaceutický průmysl

zástupci: Kvasinka pivní, Kvasinka vinná

Řád: Terčoplodé houby – Diskomycety

zástupci: Hlízenky, Smrž obecný, Ucháč obecný, Bělolanýž obecný, Choroš šupinatý, Kuřátka jemná, Kuřátka sličná, Troudnatec kopitový, Lošák jelenní, Lišák zprohýbaný, Liška obecná, Lanýž černý, Hřib smrkový, Hřib hnědý, Hřib satan, Hřib žlutomasý, Klouzek obecný, Klouzek sličný, Kozák březový, Křemenáč březový, Křemenáč osikový

Třída: Houby stopkovýtrusné – Basidiomycetes

· vývojově nejvyšší a nejprozkoumanější skupina hub

· dobře vyvinuté článkové (přehrádkované) mycelium

· pohlavní rozmnožování – karyogamie a maior probíhají v buňce zvané bazidie

· ve vývojovém cyklu nevytvářejí pohlavní orgány

· výtrusy nejsou uzavřené ve výtrusnicích, ale jsou na stopečkách = Bazidiospory se tvoří na sterigmatech (stopkách) – nejčastěji po 4

Vznik:

z výtrusů vyrůstají hyfy prvotního podhoubí (jednojaderné buňky), poté obě vlákna splynou a vzniká druhotné (sekundární) podhoubí (buňky obsahují dvě haploidní jádra)

v příznivých podmínkách tvoří druhotné podhoubí plodnice (rozmanité – třeň a klobouk, vyrůstají z mycélia), ke splynutí obou jader dochází až v bazidiích (poté 4 haploidní bazidiospory)

plodnice netvoří rzi a sněti

- rzi – článkované mycelium + haustorie, rzi travní, obilné

- sněti – prašné – semeník – prašné výstrusy, sněť pšeničná

- mazlavé – obsah obilek se mění na páchnoucí mazlavou hmotu, sněť pšeničná

zástupci: (můžeme je dělit podle uspořádání výtrusorodé vrstvy) Muchomůrka červená, Muchomůrka zelená, Muchomůrka tigrovaná, Muchomůrka masák (jedlá), Pečárka ovčí (žampion), Čirůvka májovka, Závojenka olovová, Bedla vysoká, Holubinka namodralá, Holubinka nazelenalá, Holubinka vrhavka, Ryzec syrovinka, Václavka smrková, Lysohlávka kopinatá, Choroš (dřevokaz)

Hlavní rozdíly mezi vřeckovýtrusnými a stopkovýtrusnými houbami:

14. b: Pletiva krycí, průduchy

ü

· Patří do pletiv pravých

· pokrývají povrch rostlinných orgánů = pokožková pletiva – umožňují výměnu látek

· Primárním krycím pletivem je pokožka, která se tvoří z protodermu. Kryje listy a od nich odvození orgány po celý život. Stonky a kořeny jsou pokožkou kryty, pokud druhotně netloustnou. Při druhotném tloustnutí je pokožka roztrhána a nahrazena sekundárním krycím pletivem = peridermem

rhizodermis = pokožka podzemních částí rostlin (kořene)

o Obvykle tvořena jednou vrstvou buněk, jejich vnější buněčné stěny jsou tenčí než u epidermis

o Nemá kutikulu, takže je propustná pro vodní roztoky anorganických látek

o Zpravidla je bez průduchů

o Základní funkcí je přijímání roztoků kořenem z půdy, u vodních rostlin celým povrchem

o Velamen - vícevrstevnatá pokožka kořenů epifytů, tvořena z mrtvých buněk, které nasávají vodu z vlhkého ovzduší a za sucha tvoří kolem ostatních pletiv ochranný obal, který snižuje vypařování. Voda se dostává do velamenu velkými pory

epidermis = pokožka nadzemních částí rostlin (stonek, list)

o Tvořena obvykle jednou vrstvou dlaždicových těsně k sobě přiléhajících buněk bez mezibuněčných prostor; zpravidla protáhlých ve směru podélné osy stonku

o Obvykle neobsahují chloroplasty, mají velké vakuoly (často v nich bývají bezbarvé flavonoidy, které jsou schopny pohlcovat UV záření a chránit tak vnitřní struktury)

o tvoří kutikulu (obsahuje kutin = tuk) aby regulovala výdej vody (páry)

o má trichomy (chlupy) = vychlípeniny pokožky (vznikly prodloužením papil)

některé trichomy se mohou přeměnit v trny (růže)

Dělení trichomů:

1. jednobuněčné, vícebuněčné

2. podle funkce:

o krycí – papily (jemné vychlípeniny – macešky)

o žláznaté – obsahují a vylučují sekrety (většinou u léčivek)

o žahavé – mají „bambulku“ se žahavou látkou

o absorpční – přijímání živých látek a vody z půdy

Periderm (druhotná kůra, sekundární krycí peltivo)

· produkce vodivých pletiv vede ke zvětšování objemu orgánů – dojde k obnovení dělivé aktivity a nově tvořící buňky vyrovnávají zvětšování orgánů

· zpravidla je ale pokožka druhotným růstem narušena a ochranou funkci přejímá sekundární krycí pletivo – periderm. Periderm se skládá z:

o Felogen (korkové kambium) – sekundární laterální meristém, který produkuje sekundární krycí pletivo. Nejčastější vznik na periferní vrstvě primární kůry nebo blízko vodivých pletiv či přímo uvnitř floému. V kořeni vzniká na okraji středního válce

o Felem (korkové pletivo, korek) – buňky mají stěny nepropustné pro vodu a plyny. Produkován felogenem odstředivě. Korek je tepelným izolátorem, mechanická ochrana, zamezuje infekci

o Feloderm (zelená kůra) – parenchymatické pletivo, tvořeno felogenem dostředivě. Ve stonku může obsahovat chloroplasty = zelená kůra

· Felogen je meristém, který obvykle nefunguje trvale -> založí se nový. Každý nově založený felogen produkuje vrstvu korku a všechna pletiva vně od něho jsou mrtvá = RHYTIDOMA (borka). Existují různé druhy – prstencovitá (zimolez, réva), šupinová (borovice, lípa).

Provětrávací pletiva

· zprostředkovávají výměnu plynů (02, CO2, H2O…..)

· použití: dýchání, fotosyntéza, vypařování vody = transpirace

· Pneumatody: lenticely, průduchy

Průduchy (stomata) – je jimi zprostředkovaná regulovaná výměna plynů (především CO2 a O2) mezi rostlinou a okolím a taky k odevzdávání vody do ovzduší

· Několik setin mm. Na 1 mm² listu bývá obvykle 50–300 průduchů

· tvořen dvěma svěracími buňkami, mezi nimi je průduchová štěrbina

· někdy se kolem svěracích buněk tvoří tzv. vedlejší buňky = podpůrné – účastní se otevírání průduchů, se kterými vytvářejí průduchový aparát

· stavba i počet průduchů na rostlině jsou různé, závislé na faktorech prostředí (vlhkost půdy a ovzduší)

Дата добавления: 2015-04-25