A: Hetrobazidiomycetes

· stopkovýtrusé, specializovaní parazité

· rzi (Uredinales)

o obligátní parazité cévnatých rostlin

o pravděpodobně nejprimitivnější stopkovýtrusé houby

o intercelulární mycelium, vysílá haustoria do buněk hostitele

o způsobuje hypertrofie

o na myceliu jednoduché póry

o živ. cyklus: složitý, střídání hostitele (dvoubytné) nebo celý život na 1 hostiteli (jednonbytné)

o netvoří plodnice

o zástupci: měchýřnatka vejmutonková, rez travní, rez růžová

· sněti (Ustilaginales)

o obligátní parazité

o redukovaná haploidní fáze

o organotrofní – napadají reprodukční orgány rostlin, po vyklíčení sněť prorůstá rostlinou a v dospělosti přemění plod v masu chlamydospor

o netvoří plodnice

o zástupci: sněť zakrslá, sněť kukuřičná

20. b: Oplození u rostlin krytosemenných

ü

OPYLENÍ – přenos pylu z prašníku na bliznu. Po opylení dochází k OPLOZENÍ.

· pylové zrno se zachytí na blizně, buňka rozmnožovací vnikne do cytoplazmy buňky vyživovací a pylové zrno vyklíčí v pylovou láčku, v níž se diferencuje buňka láčková (vegetativní) a dvě spermatické buňky (samčí gamety)

· po proniknutí láčky klovým otvorem dochází k DVOJITÉMU OPLOZENÍ

· Dvojité oplození spočívá ve splývání jedné spermatické buňky s vaječnou buňkou a druhé spermatické buňky s centrálním jádrem zárodečného vaku. Jejich vniknutím dojde ke splynutí těchto buněk (plazmogamie).

· Jádra spermatických buněk se hned po proniknutí samičích buněk do vaječné a centrální buňky uvolní a směřují k jádrům, se kterými splynou (karyogamie). Celý proces splývání gamet, plazmogamie s karyogamií, je označován jako syngamie.

· vaječná buňka se po oplození mění v diploidní zygotu a z oplozeného centrálního jádra zárodečného vaku se začíná vyvíjet endosperm (triploidní živné pletivo, výživa embrya)

· Z diploidní zygoty se dalším dělením vyvíjí zárodek (embryo). Obvykle celé vajíčko se po oplození mění v semeno a vaječné obaly v osemení.

Dvojité oplození
1. spermatická buňka + buňka vaječná → zygota → zárodek
2. spermatická buňka + centrální buňka zralého zárodečného vaku → pletivo endospermatické (výživa zárodku)

20. c: Kakostotvaré (Geraniales)

· byliny, dřeviny, keře; větší množství rozmanitých

· střídavé, palistnaté listy

· květy oboupohlavné, aktinomorfní nebo zoomorfní, zpravidla 5četné

· zastoupeny většinou dřevinnými starými typy v tropech a subtropech, bylinny mladší i v mírném pásu

· čeleď: Linaceae (lnovité)

o byliny, mírný subtropický pás

o listy: jednoduché, střídavé nebo vstřícné

o květy: modré až fialové, oboupohlavné, souměrné, 5 četné ve vidlanových květenstvích

o plod: tobolka

o hl. tropy a subtropy

o v pletivech jsou často drúzy nebo krystaly šťavelu vápenatého

o semena a listy obsahují slizové buňky

o farmaceutický, textilní (pevná lýková vlákna) a potravinářský průmysl

rod: Linum (len) - cca 230 druhů rostoucích v subtropickém a mírném pásu obou polokoulí

L. usitatissimum (len setý) - prastará kulturní rostlina, jednoletá nebo dvouleté bylina s úzce kopinatými listy

- pěstuje se pro pevná sklerenchymatická vláknam(textilní surovina)

· čeleď: Geraniaceae (kakostovité)

o jednoleté až vytrvalé byliny se žláznatými chlupy

o květy: souměrné, oboupohlavné, 5 četné

o květenství: vrcholičnatá

o plod: tobolka – rozpadá se v měchýřkovité až nažkovité plody

o listy: vstřícné, málokdy střídavé s palisty, čepel dlanitě nebo zpeřeně členěné

o mírné a subtropické pásy celého světa; na polích, úhorech i pastvinách, podél cest, na rumištích od nížin do hor

o v léčitelství – zastavují krvácení

Geranium (kakost) - dlanitě dělené listy, růžově červené

- při roztržení plodu se plůdky prudce vymrští a otvůrkem vyletí semeno na velkou vzdálenost (autochorie, balistické rozšiřování)

G. palustre (kakost bahenní) - hojně podél potoků a vpříkopech

G. robertianum (kakost smrdutý) - po rozemnutí páchne a bývá na rumištích, skládkách a pustých místech

erodium (pumpava) - má plůdky s paosinou (zobákem), které se hygroskopickými pohyby (zkrucováním paosiny) zavrtávají do země

Pelargonium (pelargonie, muškát) - 200 druhů v již. Africe

· čeleď: Balsaminaceae (netýkavkovité)

o rodově chudá čeleď; jednoleté až vytrvalé byliny se šťavnatou lodyhou

o listy: střídavé, bez palistů, jednoduché, celistvé

o květy: jednotlivé nebo v květenstvích, oboupohlavné, pravidelné, vyrůstají v paždí listů

o květenství: hroznovitá

o plod: šťavnatá tobolka vystřelující semena nebo bobule – suché půdy

Impatiens (netýkavka) při dotyku prudce se trhající zralé tobolky vyhazující semena (autochorie)

I. noli - tangere (netýkavka nedůtklivá) - zastíněné břehy potoků

· čeleď: rudodřevovité (erythroxylaceae)

o tropické stálezelené dřeviny se střídavými palistnatými listy

o v pletivech specifické alkaloidy

o tropy

Erythroxylon coca (rudodřev koka, kokainovník) - původ Bolívie, Peru, pěstuje se pro kokové listy

- listy žvýkali indiáni jako posilující prostředek při zvýšené námaze, kokain užíván i v medicíně, zneužití jako halucinogenní driga, extrakt z listů v nápoji coca cola

· čeleď: šťavelovité (Oxalidaceae)

o byliny (v tropech i dřeviny) s masitými hlízovitými kořeny nebo oddenky, složené listy mají v přízemí růžici nebo ve střídavém postavení

o litová čepel může být zakrnělá a její funkci nahrazuje lupenovitě rozšířený řapík (alodium)

o rostou po celém světě, více na již. polokouli, hl. v teplejších oblastech

Oxalis (šťavel) - v listech šťavelany

O. acetosella (šťavel kyselý) - bílé, fialové, narůžovělé žilkované koruny a hojně rostou v lesích, mokřinách

21.a: Lišejníky (Lichenes)

· symbiotický organismus; vzájemné působení autotrofní řasy a houby

· původně se houba usídlila na řase jako parazit – postupem času se parazitismus houby zmírnil, stal se snesitelným a vytvořily se podmínky pro postupné přizpůsobení se jednoho organismu druhému – vnik nové formy života, nepodobné ani houbě ani řase a odolnější proti nepříznivým vnějším podmínkám

· mimořádně odolné a přizpůsobivé rostliny

· rostou prakticky všude

· řasa – zásobuje díky svému chlorofylu sebe i houbu organizačními látkami

· houba zajišťuje pro řasu vodu, minerální soli a rovněž ji chrání, pokrývajíc ji svými hyfami

· proto se lišejník uchytí i tam, kde nemůže žít samostatně ani houba ani řasa

· schopnost vysušení se a upadnutí do vegetačního klidu

· většina druhů je velmi citlivá na znečištěné ovzduší – proto nejsou ve velkých městech a průmyslových oblastech

rozmnožování lišejníků:

· za pomoci soredií – zrnka, která se v podobě prášku uvolňují ze stélek lišejníků a slouží k jejich vegetativnímu rozmnožování

· rozšiřování výtrusů – houby v lišejníku vytvářejí rozmnožovací orgány, často výrazně zbarvené, z nichž se uvolňuje nespočetně mikroskopických výtrusů; když spory dopadnou do vhodného prostředí, vyvinou se v drobné houbové jedince; pokud se během růstu setkají s vhodným druhem řasy, vytvoří se lišejník – většinou k tomu ale nedojde a houba hyne

· odlamováním stélky

rozdělení:

· korovité lišejníky – zahrnuje všechny druhy, jež rostou jako tenká plochá kůra na skalách či jiném povrchu; měří obvykle několik cm v průměru; mají různé barvy od zelené až po červenou, žlutou či jasně oranžovou

· lupenité lišejníky – vypadají tak trochu jako ledabyle přilepené listy a na okrajích odstávají; typickým případem je lišejník pupkovka, který se podobá kožovitým hnědavým listům se zvlněnými okraji

· keříčkovité lišejníky – některé druhy, jako dutohlávka sobí, rostou na zemi ve stojících rozvětvených trsech; jiné například provazovky visí z větví stromů; některé z visících druhů jsou až 3 metry dlouhé

21.b: Mitosa (dělení nepřímé, ekvační)

ü

Mitóza (mitotické dělení) je typ buněčného dělení, jehož úkolem je zajistit rovnoměrné předání nezredukované genetické informace dceřiným buňkám. Při mitóze předchází samotnému rozdělení buňky složitý proces rozdělení buněčného jádra, při kterém zůstává v dceřiných jádrech zachován počet chromozómů.

V rámci buněčného cyklu předchází mitóze tzv. S fáze, během které je za pomoci replikace zdvojena genetická informace, aby mohlo dojít k jejímu rozdělení (je třeba zdůraznit, že nejde o zvýšení počtu chromozómů, ale o dosyntetizování párových chromatid na chromozómech), a G₂ fáze, během které buňka roste a provádí poslední přípravu před mitózou. Po mitóze následuje G₁ fáze (alias postmitotické období), během níž se realizuje genetická informace buňky a syntetizují se bílkoviny a RNA. Hruběji lze buněčný cyklus rozdělit na mitózu a interfázi. (viz.32b)

Mitóza sama může sloužit jak k budování mnohobuněčného organismu, tak k tzv. nepohlavnímu rozmnožování (u jednobuněčných a primitivnějších mnohobuněčných organismů). Produktem takovéhoto rozmnožování jsou geneticky identické buňky či organismy - klony. Výhodou je praktičnost a efektivnost takovéhoto množení, nevýhodou je uniformita potomstva.

Profáze

Chromosomy viditelné, dochází k jejich spiralizaci a kondenzaci, postupně se zkracují. Zvětšuje se jádro a jadérko mizí, na polech buňky se objevují čepičky, které obsahují základy mikrotubulů mitotického vřeténka. Zároveň se vytváří t jiných mikrotubulů mitotické vřeténko.

Prometafáze

rozpad jaderného obalu, chromosomy se připojují k mikrotubulům vřeténka a zahajují aktivní pohyb

Metafáze

Chromozómy se seskupují v ekvatoriální rovině buňky a vzniká tak charakteristická metafázová destička (chromozomy jsou tvořeny dvěma chromatidami a spojeny centromerou). Mikrotubuly na každém chromosomu jsou připojeny k opačným polům vřeténka

Anafáze

Párové chromatidy se synchronně oddělují od sebe a tvoří dceřinné chromosomy, přičemž je každý z nich pomalu tažen k polu vřeténka, mikrotubuly se zkracují a poly se oddalují – separace chromosomů

Telofáze

Obě sady dceřiných chromosomů k polům vřeténka, tvoří se nový jaderný obal. Na konci telofáze dochází k zaškrcení buňky a vzniku dvou dceřiných buněk, z nichž každá má jedno nové jádro = konec mitosy.

21.c: Lipnicovité (Poaceae) – výskyt, využití

- odpověď v otázce 17. c

22.a: Mechorosty (Bryophytae)

· primitivní vyšší rostliny, které ještě nemají vytvořená pravá vodivá pletiva

· těla mají charakter stélky (lupenitá nebo rozlišená na rhizoidy, kauloid a fyloidy)

· patří mezi výtrusné rostliny

· dominantní haploidní gametofyt

· gametofyt vyrůstá z haploidního výtrusu (sporaú jako tzv. prvoklíček, který doroste v mechovou rostlinku (gametofor), která nese pohlavní orgány (gametangia) – samčí pelatky a samičí zárodečníky

· oplození vyžaduje vodní prostředí – samčí gamety jsou aktivně pohyblivé biciliátní spermatozoidy

· z diploidní zygoty se vyvíjí sporofyt, který je v drtivé většině případů závislý na gametofytu ze kterého vyrůstá a který ho také vyživuje

· převážně nazelenalý sporofyt je tvořen štětem a tobolkou, kde dochází k meiotickému dělení a následně k tvorbě haploidních výtrusů, které slouží k rozšiřování rostlinek na větší vzdálenosti a po čase z nich vyklíčí nový gametofyt

· jsou schopné i vegetačního rozmnožování – odlamování různých částí stélky

22.b: Endoplasmatické retikulum, ribozomy

·

· Systém váčků, trubiček, které stále vznikají a zanikají a putují cytoplazmou a zajišťují pohyb látek v buňce

· Podílí se na komunikačním systému, oběžný systém - účastní se propojení buněk cytoplasmatickými plazmodesmy, plní i transportní fci, biosyntéza bílkovin a funkce zásobárny vápenatých kationtů

HLADKÉ ENDOPLAZMATICKÉ RETIKULUM

· probíhá zde syntéza lipidů – membránových lipidů

· nachází se v blízkosti plazmatické membrány

DRSNÉ ENDOPLAZMATICKÉ RETIKULUM

· soustava plochých váčků, obklopuje jádro

· na okrajích váčků nasedají ribozómy

· probíhá zde syntéza bílkovin, které se ještě upravují v GA

Дата добавления: 2015-04-25