B: List – funkce a stavba

ü

· Postranní orgán prýtu, který vyrůstá pouze na stonku. Většinou zelený orgán, v němž probíhají významné fyziologické procesy (fotosyntéza, transpirace a výměna plynů)

· Z hlediska vývoje rozlišujeme různé typy listů. Např. mikrofyty – vznikly zřejmě vývojem z vychlípenin pokožky – tzv. enací; makrofyty – velké ploché asimilační listy

Funkce listů

· Asimilace CO2 (fotosyntéza), výdej vody (transpirace) a výměna plynů mezi rostlinou a prostředím. Mezi sekundární funkce pak patří funkce zásobní, ochranná apod.

Klasifikace listů:

· Podle doby trvání – opadavé x vytrvalé

· Podle souměrnosti – souměrné x nesouměrné (morušovník); nebo je asymetrická jen čepel (jilm)

· Podle polohy na stonku – přízemní x lodyžní

· Podle odklonu od lodyhy – odstálé (+- 40 stupňů), rozestálé (+-90 stupňů), vzpřímené (pod 45 stupňů), přitisklé aj.

· Podle přisedání

· Podle utváření listové čepele

o jednoduché – nečleněná čepel (celistvé listy)

- čepel členěná různě hlubokými zářezy, souvislost čepele ale zachována (dělené listy)

o složené – mají čepel rozdělenou na samostatné části – lístky

- dlanitě složené

- zpeřené

§ lichozpeřené (vřeteno zakončeno jedním lichým lístkem – akát)

§ sudozpeřené (postrádají koncový lístek – bývá přeměněn v úponku – hrách)

· Podle způsobu postavení listů

o listy střídavé – u každé uzliny vyrůstá jeden list (uspořádání ve spirále, které vznikne spojením bází nejbližších listů)

o listy vstřícné – v každé uzlině proti sobě dva listy (hluchavkovité)

o listy přeslenité – z každé uzliny vyrůstají listy nejméně po třech - vraní oko čtyřlisté

· dvoulící list (bifaciální) – má vzájemně se lišící svrchní a spodní stranu, průduchy na obou stranách (kosatec)

· jednolící list (monofaciální) – nerozlišen, průduchy jsou jen na jedné straně (konvalinky, dub)

· Prvními listy, které se vyvinuly již v semenu, jsou dělohy. U rostlin jednoděložných je děloha jedna, u dvouděložných dvě a u nahosemenných více. Listy vyrůstají v uzlinách a jsou na stonku zákonitě uspořádány. Je-li v uzlině jeden list, říkáme, že listy jsou uspořádány střídavě. Jsou-li v uzlině po dvou, jsou to listy vstřícné, vyrůstá-li z uzliny více listů, je to postavení přeslenité.

Vnější stavba listu

· Řapík (petiolus) – listový útvar, spojuje asimilační část se stonkem a vystavuje ji slunečnímu záření

o Může chybět (= list přisedlý) – Papaver, Sonchus

o Fylodium (zploštělý řapík, asimilační funkce) – citrusy, citlivka, Acacia, Cassia

o kápovitě srůstá a zakrývá pupen - platan

· Palisty (stipulae) – párovité orgány při bázi řapíku

o opadavé – Prunus avium (střemcha)

o prchavé – opadávají hned při vzniku; Carpinus (habr), Fagus (buk)

o vytrvávající – vrba ušatá (Salix aurita)

o metamorfózy: napodobují listy (interpetiolární palisty)– Rubiaceae (např. svízel) – listy zdánlivě v přeslenu (svízel křížatý), v paždí listů postranní větévky

botka (ochrea) – vzniká srůstem palistů, objímá stonek, Polygonaceae (rdesnovité)

trny – Robinia pseudacacia (trnovník akát)

· Listová pochva (vagina) – objímá stonek (Apiaceae, Poaceae)

- u Poaceae rozlišena na ouška (auriculae) a jazýček (ligula), které zamezují vtékání vody k interkalárním meristémům; mají různé tvary

· Listová čepel (lamina)

- dle dorzoventrality

o bifaciální list - rozlišena svrchní a spodní strana (dorziventrální)

o ekvifaciální (monofaciální) list má dvě stejné strany (Iris, Narcissus, Elodea (vodní mor), Potamogeton (rdest), Sedum (rozchodník))

o unifaciální list vzniká srůstem, má jen jednu stranu (Allium (česnek), Juncus (sítina), skřípina)

- dle symetrie: symetrická – většina rostlin

o asymetrická – Begonia, Ulmus (jilm), morušovník

Vnitřní stavba listu

· na svrchní i spodní straně je jednovrstevná pokožka epidermis s průduchy (krytá kutikulou), mezi svrchní a spodní pokožkou se nachází vodivá pletiva a základní pletivo mezofyl, který zahrnuje fotosyntetická pletiva listu, je u většiny rostlin rozlišen na palisádový a houbový parenchym

· pod svrchní pokožkou je palisádový parenchym tvořený protáhlými buňkami s velkým obsahem chloroplastů, v jedné nebo více vrstvách ve směru kolmém na povrch listu

· mezi palisádovým parenchymem a spodní pokožkou se nachází houbový parenchym svelkými mezibuněčnými prostory. Ten je složen z buněk nepravidelného tvaru (hvězdicovité, laločnaté), obsahující menší množství chloroplastů, odděleny většími mezibuněčnými prostory

o asimiláty unikající v mezofylu odvádějí sběrné buňky houbového parenchymu do lýka cévních svazků

o na anatomickou stavbu listu má vliv: osvětlení, klimatické poměry a charakter stanoviště

· žilnatina listů – listová žilnatina = uspořádání cévních svazků (žilek) v listové čepeli. Může být velmi jemná, nebo tvořit silná žebra. Listy se dají rozdělit na bezžilné, skrytožilné, jednožilné a vícežilné. Funkce: vodivá, zpevňuje listy. Nejodolnější pletivo listu (z hlediska rozkladu).

· Typy:

o vidličnatá (jinan)

o rovnoběžná (lipnicovité)

o obloukovitá (liliovité)

o zpeřená (buk) – hlavní žilka → žilky 1. řádu → žilky 2. řádu

o dlanitá (javor) – paprsčité vybíhání žilek do čepele, kde se větví

o souběžná (jitrocel)

Složení listu v pupenu

· složení listu před rozvinutím

· v pupenech jsou mladé listy složeny a zaujímají vzájemné polohy

· např. vernace plochá, složená, zmuchlaná, řasnatá, nadvinutá, podvinutá, svinutá

· pupeny – jejich tvar a postavení je důležitým znakem při určování dřevin

Listové formace

· zárodečné listy (děložní) = první lístky se zásobní funkcí, jednoduchá stavba, počet děloh kolísá, 1. vyklíčí na povrch (jednobuněčné) x více děloh (dvouděložné). Dělohy mívají různý tvar a konzistenci

· šupiny – drobné nezelené listy, ochrana pupenů v nepříznivém období

· lupenité listy, lupeny – různý tvar i konzistenci, asimilační a transpirační funkce

· asimilační listy – typické listy s asimilační funkcí, skládají se z listové čepele a řapíku, u některých druhů vyrůstají v úžlabí listu palisty – volné či přirostlé k řapíku (u hrachu) – mohou být i opadavé (jabloň) nebo přeměněné v trny (trnovník akát)

· listeny – redukované listové útvary, v jejichž úžlabí vyrůstají květy nebo větve květenství, charakteristické zbarvení, sdružují se a vytvářejí zákrovy (slunečnice) nebo obaly (miříkovité). Mohou chybět, vypadat jako listy nebo i být zcela odlišného tvaru i zbarvení

Polymorfismus listů

· Heterofylie – různolistost. Různý tvar listů na jedné rostlině (stulík, břečťan)

· Anizofylie – nestejnolistost. Různá velikost listů, ale stejný tvar (javor mléč)

Metamorfózy listu

· Trny a ostny – přeměna listu (dřišťál), přeměna palistu (akát) – ochranná funkce

· úponky – přichycovací funkce (bobovité)

· zajímavé jsou přeměny listů u masožravých (láčkovka, rosnatka)

· cibule – vzniká ze zdužnatělých listů sedících na zkráceném stonku

Hospodářský význam listu

· potrava pro člověka

· sběr pro obsah léčivých látek (máta)

· koření (vavřín „bobkový list“

· pochutina (čajovník)

· píce pro hospodářská zvířata

8. c: Merlíkovité (Chenopodiaceae)

str.: 219

· jednodomé, dvoudomé byliny, vzácně dřeviny

· někdy neobvyklé tloustnutí druhotného kořenů a stonků

· vyšší obsah šťavelanů, saponinů

· rostou na slaniskách, pobřeží moří a na půdách s obsahem dusíku (rumištní rostliny)

· tendence k oligometrii -> zmenšování počtu květních částí

· okvětní lístky se za plodu metamorfují, vytrvávjící okvětí obaluje nažku

· květy: malé nenápadné, složené ve vrcholičnatá klubíčka

· plod: nažka

· listy: střídavé, někdy redukované, dužnaté, bezpalistnaté

· stonek: přiléhavý, přímý; obsahuje: betakyaniny (řepa), flavonoidy

· rod: Chenopodium (merlík) - byliny v mládí pokryté měchýřkovitými trichomy -> listy vypadají jako pomoučené, oboupohl. květy tvoří klubíčka

· Ch. album (merlík bílý) - kvete celé léto, semena si zachovávají dlouhou klíčivost i po průchodu zažívacím traktem zvířat

· Ch. polyspermum (merlík mnohosemenný) - běžný plevel v zahradách

· Atriplex (lebeda) - jednopohlavné i oboupohlavné květy, podkvětná listeny pestíkovývh květů se za plodu zveličují v „krovky“, mnoho druhů redulární

· A. nitens (lebeda lesklá) - tmavozelené lesklé listy

· A. hortensis (lebeda zahradní) - pěstovaná jako zelenina a v červenolistých kultivarech na okrasu

· Beta (řepa) - cca 12 jednoletých, vytrvalých, dvouletých druhů, západní Evropa až Indie

nažky obaleny ztvrdlým okvětím

· druh: B. vulgarit hospodářské plodiny členěné na Beta vulgarit skupiny:

Cicla, mangold (cvikla)

Vulgaris, červená (salátová) řepa

Rapacea, krmná řepa

Altissima, cukrovka (cukrová řepa)

9. a: Řasy hnědé, chaluhy (Phaeophyceae)

ü

· Převážně bičíkovci, někteří heterotrofní, na povrchu buňky periplast, ten je překryt lorikou (z amorfní hmoty s celulózními mikrofibrilami nebo z křemitých šupin)

· Až na malé výjimky autotrofní mořské organismy, sladkovodní druhy preferují nejvíce jemně kyselé a měkké vody

· rozmnožování – nepohlavní: prostým dělením; pohlavní: izogamické kopulování nahých hologamet, zygota ztrácí bičíky a vytvoří stomatocystu

· Mají různé stélky. Stélky mají také diferenciovaná pletiva – krycí (epidermis), asimilační a mechanické pletivo a mohou dosahovat až 60 m délky (primitivní vodivá pletiva)

· eukaryotické mnohobuněčné organismy a přirostlé k podkladu

· schopnost fotosyntézy – produkce obrovské biomasy

· chloroplasty jsou žlutohnědé, zásobními látkami jsou chrysolaminaran (polysacharid), cukr manitol, olej aj.

· chromatofory: chlorofyl a, c, betakaroten, fukoxantin, violaxantin

· pro životní cyklus všech chaluh je charakteristická rodozměna, pohlavní rozmnožování probíhá různými způsoby, při nepohlavním rozmnožování se uplatňují zoidy (zoospory). Gametofyt a sporofyt jsou tvarem a velikostí buď stejné nebo se od sebe podstatně liší

· celulózní buněčná stěna, mezi buňkami póry – plazmodezmata

· 3 skupiny – isogeneratae (tvarově stejný sporofyt i gametofyt, nejjednodušší), heterogeneratae (velký sporofyt, malý gametofyt), cyclosporae (bez generační proměny, gametofyt redukován na gamety tvořené ve stélce nepohlavní generace)

· potrava pro vodní živočichy, ke konzumaci, kosmetika, výživa zvířat, zdroj jódu, palivo, hnojivo, topivo (v severských zemích)

· rod Laminaria (Japonka, Digital, Macrocystis..), Focus, Sargassum

· Třída Rozsivky (Bacillariophyceae) – jednobuněčné, dvoudílné křemičité schránky (dnes se těží – křemelina), chromatofory: chlorofyl a, b, karoten. Rozmnožování dělením/pohlavně. Mořské i sladkovodní. Buď paprsčité (Centrales) nebo pedální (Pennales)

Дата добавления: 2015-04-25