B) chromoplasty 2 страница

o palisty často zveličelé do velikostí a tvaru asimilačních listů

o květenství vrcholičnatá, květy původně oboupohlavné, aktinomorfní, 4-5členné, plody různých typů

o tropy, subtropy, u nás méně

o u nás jednoleté rostliny nebo byliny, v tropech dřeviny

o dvouplodvý semeník dozrává v tobolku, peckovici, dvounažku

o pletiva obsahují drúzy šťavelanu vápenatého

o čtyřhranná lodyha s chrupavčitými osténky, chlupaté

Galium (svízel) - má listy ve zdánlivém přeslenu, drobné, 4četné květy mají zakrnělý kalich a korunu bílou/žlutou

Galium sarine (svízel přítula) - porostlý háčkovitými chlupy (zoochorie)

Sherardia arvenis (bračka rolní) - drobný, málo škodlivý plevel

Coffea arabica (kávovník arabský) - původně z deštného pralesu Etiopie, stálý keř nebo stromek s tuhými listy a bílými voňavými květy, užitkovou částí jsou semena, které se po

vyvíjejí v červené peckovice, pražená a mletá semena k přípravě kávy

6. a: Řasy – organizační (vývojové) stupně

ü

· Řasy = Algae, vyvíjely se na sobě nezávisle

· Nejde o skutečný taxon, rozmanitá skupina autotrofních rostlin (převážně fotoautotrofních) závislých na vodním prostředí

· zástupci se liší zejména stavbou buněk, kombinací fotosyntetických pigmentů a chemickým složením zásobních látek.

· Stélkaté rostliny, jedno nebo mnohobuněčné

· autotrofní – z anorganických látek a vody tvoří kyslík

· obsahují několik typů chlorofylů a některá další barviva (různé řasy = různá barviva)

· dělíme: hnědé řasy, ruduchy (červené řasy), zelené řasy

VÝVOJOVÁ STADIA (STUPNĚ) = základní typy jednobuněčné stélky

· monadoidní stélka (bičíkatá)

o jednobuněčná, jednojaderná, obvykle dvoubičíkatá (1 nebo více bičíků)

o polární stavba – přední (apikální) konec zpravidla s bičíky a zadní (antapikální) konec je zaoblený

o povrch pelikula či periplast

o chloroplasty, často stigma nebo pulzující vakuola (stažitelná – vyrovnávání osmotického tlaku)

o buňky bičíkovců často kapkovitého tvaru

o obrněnky, zlativky, krásnoočka, zelené řasy

· rhizopodová stélka (měňavkovitá, améboidní)

o jednobuněčná, jedno až mnohojaderná měňavkovitá stélka tvořící panožky (pseudopodia) různých typů

o bezbičíkaté, pohybují se měňavkovitým pohybem

o povrch periplast či plazmolema

o někdy stigma nebo pulzující vakuola. U sladkovodních zástupců jsou v protoplastech pulzující vakuoly

o různobrvky, zlativky

· kapsální stélka (gleomorfní)

o jednobuněčná, jednojaderná, uložená ve slizu

o často s polární stavbou

o pokud vytváří bičíky, tak jsou nefunkční

o někdy stigma nebo pulzující vakuola

o různobrvky

· kokální stélka (buněčná)

o jednobuněčná, jednojaderná, nepohyblivá

o bezbičíkatá s protoplasty obklopenými celulozní stěnou

o uvnitř bez stigmat nebo pulzujících vakuol. Silná buněčná stěna

o zelené řasy např. spájivky, rozsivky, zrněnka

VÝVOJOVÁ STADIA (STUPNĚ) = základní typy mnohobuněčné stélky

· triarchní stélka (vláknitá)

o řada jednojaderných buněk, mnohobuněčná, na povrchu BS

o nevětvené, nebo jednoduše větvené

o různobrvky, spájivky, jiné zelené řasy či parožnatky, kadeřnatka

· heterotrichální stélka

o mnohobuněčná

o rozvětvená stélka s fukčně a morfologicky rozlišenými větvemi (hlavní a postranní větévky) = odlišeno hlavní (osní) a postraní vlákno

o ruduchy, parožnatky

· pletivná stélka

o mnohobuněčná; vzniká buněčným dělením. Schopnost dělení buněk až ve třech vzájemně kolmých rovinách, buňky jsou prostorově uspořádány a funkčně i morfologicky diferenciovány

o buňky se dělí ve dvou až třech na sebe kolmých rovinách, čímž vzniká trojrozměrná parenchymatická stélka

o pseudoparenchymatická či parenchymatická (tzn. s plazmodezmaty mezi buňkami)

o ruduchy, parožnatky

· sifonokladální stélka (trubicovitá)

o mnohobuněčná, ve tvaru vlákna či vakovitá, větvená, či nevětvená

o na povrchu BS

o jednoduchá nebo rozvětvená stélka z mnohojaderných buněk oddělených přepážkami

o mnohojaderné buňky

o zelené řasy

· sifonální stélka (trubicovitá)

o jednobuněčná, ve tvaru vlákna či vakovitá; mnohojaderná, na povrchu BS

o u některých rodů se tvoří vnitřní trámce – zpevnění, někdy hustě propletené a funkčně rozlišené sifonoblasty

o zelené řasy

· všechna vývojová stádia pouze u zelených řas, u zbylých se nevyskytují všechna

6. b: Pletiva vyměšovací

ü

Skupiny buněk různého tvaru, charakteristické tenkou buněčnou stěnou. Jednobuněčné až vícebuněčné útvary s velkými jádry a velkým množstvím cytoplasmy. V těchto buňkách se hromadí a eventuálně postupně vyměšuje spektrum látek (popř.voda): silice, pryskyřice, třísloviny, alkaloidy, kutin, vosky, kaučuk, latex, nektar aj. Tyto látky lze dělit na hydrofilní a hydrofobní

LÁTKY – hydrofilní – v hydratoforách, slizových žlázkách, solných žlázkách, v nektariích

- hydrofobní – tukové žlázky, pryskyřičné a siličné žlázky

· patří do pravých pletiv, tvořena žlázkami různých typů a funkcí

· vytvářejí látky určené k ochraně před býložravci nebo k lákání opylovačů

sekrece – vylučování látek, které je rostlina schopna využít

exkrece – vyměšování látek nepodílejících se na metabolismu

rekrece – látky, které procházejí metabolismem v nezměněném stavu

· vnější vylučovací pletiva

o solné žlázy

o hydratody (struktury vylučující vodu = proces se nazývá gutace, obvykle na vrcholu listů nebo na jeho okraji. Mohou být napojeny na vodivý systém tzv. epitemické hydatody. Ty se skládají z tzv. vodní skuliny na povrchu = vylučují vodu a nemohou se uzavírat)

o nektaria (cukerné roztoky, množství vylučovaného nektaru se během dne mění,na korunních a okvětních lístcích)

o slizové žlázky (na šupinách pupenů nebo na vyvíjejících se mladých listech, ochrana), vonné žlázky (osmophoria, tyto vonné žlázky lákají opylovače)

o žláznaté trichomy (lipofilní žlázy – terpeny, tuky, vosky. Pravděpodobně odpuzování býložravců a lákání opylovačů). Asteraceae, Lamiaceae, Urticaceae, Cannabaceae

o žlázy masožravých rostlin (lapací mechanismy)

· vnitřní vylučovací pletiva – hromadění určité látky v jednotlivých buňkách – idioblastech (olejové, slizové, tříslovité)

o Idioblasty – jejich stěna je zpravidla poměrně tenká, hladká, často zkorkovatělá. Okolo kapky exkretu se někdy tvoří tenká, pevná blanka. Tím vzniká exkretem vyplněný měchýřek, který přiléhá až k buněčné stěně a srůstá s ní. Měchýřek se postupným hromaděním exkretu zvětšuje a nakonec úplně zatlačuje okolní plazmu, která odumírá.

o Vylučovací nádržky a kanálky – vylučování látek do mezibuněčných prostorů. Nádržky (krátké vyluč.prostory) jsou kulovité interceluláry vyplněné látkami vyloučenými z buněk, které tvoří okolo dutiny výstelku (tzv. epitel). Nádržky jsou typické pro listy. Kanálky (dlouhé vyluč.prostory) se tvoří hlavně ve stoncích a kořenech (Daucaceae, jehličnany, Asteraceae)

o mléčnice – mají v centrální vakuole místo buněčné šťávy latex (mléčná žláza). Mohou se vyskytovat v celém těle rostliny nebo jsou omezeny na určité pletivo, nejčastěji lýko.

§ článkované – vznik splýváním sousedních buněk, dlouhé trubice podobné cévám nebo složitá síť; mnoho jader

§ nečlánkované – jednotlivé samostatné buňky; jednoduché nebo rozvětvené – se slepým koncem; rostliny větších rozměrů (až několik m)

rod Sonchus, Havea brasiliensis, Papaver

6. c: Růžovité (Rosceae) – klasifikace

str.: 170, 238, 239, 240

· 4 podčeledi

o Tavolníkovité (Spiraeoideae)

§ dřeviny,keře, výjimečně statné byliny,

§ obsah triterpenů a saponinů

§ listy střídavé, jednoduché či složené,

§ bez palistů, zřídka s brzy opadavými palisty,

§ malé květy v hroznovitých, bohatých květenstvích

§ drobné květy mají miskovité receptaculum, na jehož okraji je tyčinka a uprostřed 5 apokarpických semeníků

§ plod měchýřek souplodí, zřídka tobolka

§ na severní polokouli většinou v mírném pásmu

Spiraea salicifolia (tavolník vrbolistý) - kvete růžově, nejčastěji v křovinách podél vod

S. Japonka (tavol. japonský) - v parcích, na sídlištích, podél komunikací, z Japonska a Číny, kvete bíle/červené/růžově

S. vanhouttei (tavolník van Houtteův) - obloukovité větve a bohaté chocholíky bílých květů

o Růžovité vlastní (Rosoideae)

§ byliny, dřeviny, keře s palistnatými listy

§ květ: více pestíků (které je tvořeno apokarpickým gynaecem) -> uložených na plochém kuželovitém nebo baňkovitém květním lůžku (někdy dužnatí)

§ rostou na obou polokoulích (hl. v mírném klimatickém pásu)

§ plod: nažka, peckovice

Rosa (růže) - keř s ostny trichomového původu, lichozpeřené listy, palisty k řapíku přirostlé, velké vonné květy (bílé/růžové/červené/žluté), češule (hyphatium) se za zralosti nažek mění v červený, až skoro dužnatý šípek

R. canina (růže šípková, šípek) - nejrozšířenější druh, šípky s vysokým obsahem vitamínu C - příprava čaje

R. rugosa (růže svraskalá) - parky, veřejná zeleň, pro okrasu, původ Asie

R. alpina (růže převislá), R. gallica (r. galská)

Rubus(ostružník) - prutnatý keř s dlanitými listy, bílé nebo růžové květy, volné pestíky ze zralosti srůstají v souplodí peckoviček nekuželovitém lůžku

Rubus ileus (maliník) - lichozpeřené listy na rubu běloplstné, souplodé červených peckoviček (malin)

Potentilla (mochna) - zpravidla byliny se žlutými nebo bílými květy (s kalíškem) a se souplodím drobným nažek, u nás je domácích cca 30 druhů

Fragaria (jahodník) - trojčetné listy, bílé květy, květní lůžko ze zralosti dužnatí (jahoda)

o Slivoňové/mandloňovité (Prunoideae)

§ dřeviny

§ jednoduché listy

§ opadavé palisty se žlázkami při okraji listové čepele

§ plod peckovice (tvrdý dřevnatý exokarp

§ květy s jediným pestíkem

§ v semenech mohou být kyanogenní glykosidy (prunasin, amygdalin) -> jedovatá

§ zjara kvetoucí druhy jsou důležité medonosné rostliny

§ po celém světě (hl. mírný pás, severní polokoule, Andy již. Ameriky)

Prunus (slivoň) - stromy a keře s bílými květy

P. domestica (švestka) - chutné, podlouhlé tmavomodré, ojíněné peckovice, pecka nepřirůstá k dužině

P. insititia (slivoň obecná, slíva)

Census avium (třešeň ptačí) - planě roste na mezích stráních, u lesů, …

C. vulgaris (višeň)

Prunus armeniaca (meruňka) - pochází z Číny, v teplejších oblastech celého světa

P. dulcis (mandloň obecná) - původ v mediteránu, kožovité, nešťavnaté semena

o Jabloňovité (Maloideae)

§ keře, stromy - dřeviny se střídavými, palistnatými, většinou jednoduchými listy

§ květ: 1-5 plodolistů, srůstající s češulí – vznik nepravého plodu – malvice

§ květy mají polospodní až spodní semeník z 5 plodolistů

§ plod je malvice nekdy s tvrdym endokarpem (jádřincem), receptaculum dužnatí

§ mírný pás severní polokoule

Malus domestica (jabloň domácíú - nejvýznamnější ovocná dřevina, narůžovělé koruny květů a s rozmanitými malvicemi (jablky)

M. sylvestris (jabloň lesní) - původně trnitý euroasijský lesní strom

Pyrus communis (hrušeň obecná) - s chudokvětým okolíkem bílých květů a za zralosti sladkými malvicemi, které mají v měkké dužině sklerenchymatické idioblasty

Sorbus (jeřáb)

Crataegus (hloh) - trnité keře (s pichlavými kolci)

7. a: Krásnoočka (Euglenophyta)

· patří do říše prvoků

· jednobuněčné eukaryoty s bičíkem (1 nebo 2)

· žijí ve sladkých vodách a vzácněji i v mořích - fytoplankton

· pod cytoplazmatickou membránou tzv. pelikula (množství spirálních proteinových pruhů, které slouží k změně tvaru buňky)

· stigma - světločivná skvrna

· mitochondrie, u krásnooček vybavené terčovitými kristami

· mnoho z nich má chloroplasty, získané sekundární endosymbiózou

· obsahují chlorofyl A a B, karoteny a xantofyly

· zásobní látkou krásnooček je paramylon

· pokud jsou krásnoočka přechovány dlouhodobě ve tmě, nemůže v jejich těle probíhat fotosyntéza → po čase se začnou živit stejně jako živočichové pohlcováním organických látek a drobných částeček

· rozpad chloroplastů krásnooček lze navodit i uměle působením antibiotik

· rozmnožování: podélné dělení

7. b: Meióza – redukční dělení jádra

ü

· Zvláštní způsob buněčného dělení, při kterém vznikají haploidní pohlavní buňky (gamety) nebo haploidní výtrusy (spory)

· Meiotické dělení se uskutečňuje v zárodečných tkáních a probíhá ve dvou po sobě následujících dělení, označovaných jako první zrací dělení (redukční) a druhé zrací dělení (ekvační). Obě dělení probíhají ve čtyřech fázích

o Heterotypické dělení (1. meiotické dělení)

PROFÁZE - 5 částí, probíhá v jádře. Rozpouští se blána jaderná a jadérko, chromosomy se stávají viditelnými. Homologické chromosomy se přikládají svými centromerami k sobě a vytvářejí chromatidové tetrády (přitom dochází někdy k výměně úseků jejich chromatid = crossing-over

· LEPTOTENE – spiralizace, kondenzace chromozómů

· ZYGOTENE – chromozomy se spojují dohromady

· PACHYTENE – crossing over

· DIPLOTENE – chromozomy se začínají oddalovat, ale stále se drží v místě překřížení

· DIAKINEZE

METAFÁZE – seřazení tetrád do centrální roviny buňky

ANAFÁZE – oddělení tetrád. Zkracují se mikrotubuly dělicího vřeténka a táhnou chromosomy k opačným koncům buňky

TELOFÁZE – mateřská buňka se rozdělí na dvě dceřiné haploidní

o Homeotypické dělení (2. meiotické dělení)

PROFÁZE – v každé dceřiné buňce se vytvoří dělicí vřeténko

METAFÁZE – chromosomy se uspořádají v centrálních rovinách

ANAFÁZE – centromery se rozdělí a chromatidy jsou zkracujícími se mikrotubuly dělícího vřeténka přitahovány k opačným koncům buněk

TELOFÁZE – obě dceřiné buňky se rozdělí, vznik 4 buněk s haploidním počtem chromatid v jádře

· velký vliv na dědičnost

· proces pohlavního rozmnožování – redukuje se počet chromozomů → vznikne zygota

· v průběhu MEIÓZY dochází k:

segregaci – rozdělení sady chromozomů

rekombinaci – crossing over

7. c: Miříkovité (Apiceae) – charakteristika

str.: 169,257,258,259

· byliny (výjimečně keře)

· jednoleté až vytrvalé rostliny, charakteristické aromatickou vůní

· stonek: duté článkované vzpřímené lodyhy

· květenství: okoličnaté (složený okolík) podpořeny listeny

· listy: střídavé, řapíkaté, zpravidla s pochvou, bez palistů, čepel většinou složená nebo členitá

· květy v okolíkum (umbella), někdy podepřené obalíčky (involucrum) z listenů

· květy: drobné, oboupohlavné, radiálně souměrné, 5 četné

· převážně hmyzosnubné

· větve složeného okolíku nesou okolíčky (involucellum) z listenců

· okrajové květy v okolíku - nesouměrné koruny (paprskují, korunní plátky se zvětšují)

· miř. obsahují pryskyřice, glykosidy, aromatické silice a někdy i prudce jedovaté alkaloidy

· plod: dvounažka rozpadající se na dvě půlky (merikarp)

· čeleď zahrnuje jak druhy pěstované jako koření (anýz vonný) nebo kořenovou zeleninu (mrkev obecná), resp. obojí (petržel kadeřavá nebo celer hlíznatý), tak druhy vysoce toxické (rozpuk jízlivý, bolehlav plamatý)

· některé využívány v léčitelství a lékařství jakožto léčivé byliny či suroviny pro výrobu léků a prostředků proti početí

· po celém světě, mnoho z nich má praktický význam

· podčeledě: Žindavovité (Saniculoideae), Miříkovité vlastní (Apioideae)

8. a: Rozsivky (Bacillariophyceae)

· jednobuněčné, řadí se mezi hnědé řasy

· dvoudílné křemité schránky - obě poloviny schránek odděleny hlubokou rýhou

· chlorofyl a, b, karoten, fukoxantin

· rozmnožování: dělením, nebo pohlavně

· mořské i sladkovodní

· podle tvaru schránky se dělí na: centrické a podlouhlé (pennátní)

· v buněčné stěně peptin i SiO₂ – zpevnění schránky

· schránky kruhovité, nebo dvoustranné

· schránky odumřelých rozsivek tvoří horninu diatomit (křemelinu), který se těží (v ČR například u Borovan u Českých Budějovic) a využívá se jako filtrační či sorpční materiál

Дата добавления: 2015-04-25