Ribosomy

· nejmenší organely v buňce, skládá se z ribonukleové kyseliny a proteinů

· v jádrech, mitochondriích, cytoplazmě, sférozomech, chloroplastech a ER

· centra syntézy bílkovin, jejich počet závisí na intenzitě proteosyntézy

22.c: Čekankovité (Cichoriaceae)

· jednoleté až vytrvalé byliny, mimo ČR – keře a stromy

· hojně vyvinuté mléčnice v podzemních i nadzemních částech

· stonek – nevětvený

· listy: bez palistů, střídavé nebo v přízemní růžici, někdy osinkaté vzácně ostnité

· květy: oboupohavné, pravidelné, mnohokvětý vzácně několikavětý úbor

· úbory – jednotlivé nebo skládající květenství plod: nažka

Cichorium (čekanka) - modré květy

C. intybus (čekanka obecná) - roste planě podél cest

C. intybus foliosum (čekanka obecná seté) - pěstuje se pro kořen k výrobě kávové náhražky (cikorka), také jako salátová zelenina a pro etiolované pupeny kořenové hlavy (puky)

Crepis (škarda) - zvláště na sev. polokouli, žluté úbory

Hieracium (jestřábník) - cca 600 druhů

Leontodon (máchelka, pampeliška) - většinu listů v přízemní růžici a žluté květy, hojná na loukách, pastvinách a u cest

L. autumnalis (máchelka podzimní)

Achyrophorus (prasetník, náholník) - k zemi přitisklé listy v růžici, několik druhů na loukách

rod: Taraxacum (pampeliška, smetánka)

Lactuca sativa (locika setá, salát hlávkový) pěstuje se jako zelenina

Cicerbita alpina (mléčivec horský) - mohutnější bylina s modrými úbory, dosti hojná v lesích

23.a: Mechorosty (Bryophytae) – výskyt, význam, klasifikace

· primitivní vyšší zelené výtrusné rostliny nižšího vzrůstu s převažující autotrofní haploidní fází

· ekologicky jsou vázané na stanoviště s vysokou vzdušnou vlhkostí, některé druhy i vyloženě vodní, menší počet druhů osidluje i xerotermní biotopy

· význam: zadržování vody – brání povodním; ochrana proti erozi, tvorba humusu a vznik rašeliny (hnojivo, palivo, léčebné využití

· 3 oddělení: hlevníky (hlevník tečkovaný), játrovky (trnutka plovoucí), mechy (ploník, měřík, rašeliník, rokýtek, pérovec)

23.b: Buněčné membrány

·

· rozlišujeme cytoplazmatickou membránu (odděluje buňku od okolního prostředí) a membrány různých organel

· složky biomembrán – lipidová dvojvrstva, fosfolipidové molekuly, integrální a povrchové membránové proteiny

· mozaikový model membrány – v lipidové dvojvrstvě se neustále pohybují proteiny =dynamická struktura – obnova a neustálé vzájemné přeměny

· každý fosfolipid se skládá z kyseliny fosforečné a lipidových ocásků (Struktura molekuly fosfolipidu je někdy kvůli typické velikosti polární a nepolární části a jejich prostorovému uspořádání přirovnávána k hydrofilní hlavičce a hydrofobnímu ocásku = tzv. amfipatický charakter). Díky tomu je polopropustná (semipermeabilní), nepropustí polární a nabité částice. Výjimkou je voda.

· membrána – jednotková; dvojitá = složená (jádro, plastidy, mitochondrie)

· hlavní funkce – zprostředkování transportu látek z a do protoplastu, regulace syntézy buň.stěny, reakce buňky = přenos signálů, výživa buňky

· transport látek v plazmatické membráně:

o OSMÓZA = přenost H₂O přes polopropustnou membránu

§ z oblasti s nižší koncentrací do vyšší

§ pasivní děj

o DIFÚZE = přenos rozpouštěné látky pře zcela propustnou PM

§ z oblasti s vyšší koncentrací do nižší

§ volná = transport přes fosfolipidy (pasivní)

§ usnadněná = transport pře integrální proteiny (pasivní nebo aktivní- potřeba metabolické energie)

o PINOCYTÓZA = menší částice

§ endocytóza

§ exocytóza

§ transcytóza - dovnitř a ven

o FAGOCYTÓZA = větší částice - „panožky“

· cytoplazmatická membrána – na povrchu protoplasty (plasmalema – živá, polopropustná,tonoplast – živá, ohraničuje vakuolu)

· membrána vakuol = tonoplast, stejná struktura jako cytoplazmatická membrána.

· Membrána buněčného jádra =karyolema, zdvojnásobená memrána, jaderné póry, kterými mohou procházet látky. Sležení jádra – kys.nukleová a bílkoviny (nukleoproteinový komplex). Podobnou membránu mají chloroplasty a mitochondrie

· membrány ER – soustava vaků, trubiček a nádrží; obsah tvoří enchylema; drsné a hladké

· další membrány mají lysozomy a Golgiho aparát

23.c: Liliovité (Liliaceae)

· asi 240 rodů, zahrnující 2000-3000 druhů

· byliny, tvořící většinou cibule, méně rhizomy

· listy: celokrajné jednoduché, rovnoběžná nervatura

· jednotlivé květy nebo různá květenství

· - jednoduché, okrouhlé až čárkovité, obloukovitá nebo souběžná žilnatina

· květy: radiálně symetrické a oboupohlavné

· okvětí ze šesti nápadně zbarvených kališních lístků, nápadně se podobající okvětní plátkům - pravidelné, 6 okvětních lístků ve 2 přeslenech, vzácne okvětí rozlišeno na kalich a korunu, okvětní lístky volní v různých barvách

· okvětní plátky: většinou volné, vzácněji vakovitě nebo zonkovitě srostlé, ze šsti tyčinkami, svrchním semeníkem ze tří srostlých pestíků se společnou čnělkou nebo třmi čnělkami

· plod: tobolky nebo bobule

· byliny; s oddenkem, cibulí nebo hlízou

· jednodomé s oboupohlavnými květy

· květenství: v hroznech, latách, okolících

· hl. mírný pás severní polokoule

Gagea lutea (křivatec žlutý) - lužní lesy, teplé háje, louky u větších toků

Tulipa sylvestris (tulipán planý) - jižní E

Fritillaria meleagris (řebčík kostkovaný) - původ v jihových. E, hnědě a fialově šachovité okvětí

Lilium mahagon (lilie zlatohlavá) - lesní louky, křovinaté stráně v pohůří

24.a: Kvasinky (Saccharomycetes)

· jednobuněčné houbové mikroorganismy

· většina patří do třídy vřeckovýtrusných hub, některé ale i do stopkovýtrusných

· netvoří plodnice, rozmnožování zejména nepohlavní – typické pučení

· mohou se množit i pohlavně tvorbou vřecek – ta však nejsou uzavřená v žádných plodnicích

· netvoří mycelium, pouze pseudomycelium, které se podobá koloniím jednobuněčných organismů

· hojně využívány v potravinářství a biotechnologiích, ale i kvasinky patogenní

· velká tvarová, velikostní i barevná diverzita - obvykle kulaté nebo oválné

· velikost buňky se zvyšuje s věkem

24.b: Rostlinná buňka – struktura

·

· na rozdíl od prokaryot (bakterie a archea) má membránové organely (kompartmenty), bičík se vlní a DNA (chromozóm) je uložen v jádře

· Rostlinná buňka má na rozdíl od živočišné vakuolu, buň.stěnu a plastidy

· Buňka se skládá z buněčné stěny a protoplastu.

- Protoplast je jádro a cytoplazma

o Cytoplazma zahrnuje organely (plastidy, ribozomy, mitochondrie), buněčné membránové systémy (ER, GS), cytoplasmatická membrána (plasmalema, tonoplast). Cytoplazma je v pohybu (proudění cirkulační, rotační, lokální). Plasmidy jsou kruhové molekuly DNA v cytoplazmě (dodatečná genetická informace).

Buněčné membrány

- Lipoproteidní charakter

- Složky biomembrán – lipidová dvojvrstva, fosfolipidové molekuly, integrální membránové proteiny, povrchové membránové proteiny

• každý fosfolipid se skládá z kyseliny fosforečné a lipidových ocásků (Struktura molekuly fosfolipidu je někdy kvůli typické velikosti polární a nepolární části a jejich prostorovému uspořádání přirovnávána k hydrofilní hlavičce a hydrofobnímu ocásku = tzv. amfipatický charakter). Díky tomu je polopropustná (semipermeabilní), nepropustí polární a nabité částice. Výjimkou je voda.

- Dynamická struktura – obnova a neustálé vzájemné přeměny, vestavování nových molekul bílkovin a lipidů i celých úseků membrán = mozaikový model membrány

- membrána – jednotková; dvojitá = složená (jádro, plastidy, mitochondrie)

- hlavní funkce – zprostředkování transportu látek z a do protoplastu, regulace syntézy buň.stěny, reakce buňky = přenos signálů, výživa buňky

- cytoplazmatická membrána – na povrchu protoplasty (plasmalema – živá, polopropustná,tonoplast – živá, ohraničuje vakuolu)

- membrána vakuol = tonoplast, stejná struktura jako cytoplazmatická membrána.

- Membrána buněčného jádra =karyolema, zdvojnásobená memrána, jaderné póry, kterými mohou procházet látky. Sležení jádra – kys.nukleová a bílkoviny (nukleoproteinový komplex). Podobnou membránu mají chloroplasty a mitochondrie

- membrány ER – soustava vaků, trubiček a nádrží; obsah tvoří enchylema (pohyb látek v buňce); drsné a hladké, komunikační systém v buňce

BUNĚČNÁ STĚNA

· Je pevná, ochranná a mechanická fce, fce kostry, má významnou úlohu při dělení, růstu a diferenciaci buněk. Podílí se na interakci buňky, syntetizuje a ukládá látky a zabraňuje narušení buňky zvětšováním (příjem vody vakuolou - osmoza)

· některé rostlinné buňky nemají buněčnou stěnu = pohlavní buňky

· začíná se vytvářet během cytokineze ze zbytku dělícího vřeténka

· tvořena:

o silnými makrofibrily (praménky mikrofibrilů) ze sacharidu celulózy, ty jsou zakotveny v amorfním matrixu jiných polysacharidů (hemicelulóza, pektiny, proteiny a voda)

o celulozou – je nerozpustná, štěpí se enzymaticky hydrolýzou celulázami

o hemicelulosou – heterogenní složka polysacharidu s odlišným chemickým složením a kratšími řetězci. Jejich složení se může lišit, ale převládajícím typem jsou xyloglukany (u dvouděložných) a cylany (u jednoděložných). Jsou syntetizovány v Golgiho kompexu

o pektiny – hlavní výplňová část (též v buň.stěně vakuol), poutají se s vodou, snadno se rozkládají, vznikají v Golgiho komplexu

o proteiny – vesměs glykoproteiny (enzymy)

o Ukládání dalších organických látek:

§ lignin (v cévách) – dodává buněčným stěnám tvrdost za cenu snížení pružnosti

§ suberin (korek) – především sekundární krycí pletiva, směs polymerů, esterů

§ kutin – ukládá se ve vnějších stěnách pokožkových buněk prýtu nebo ukládání do existující buň.stěny, tvorba slabé vrstvy = kutikula

§ Vosky, sporoleniny, chitin (houby), slizy a kleje

Дата добавления: 2015-04-25