B: Plod: charakteristika, stavba, fce

·

Plod (fructus) je rostlinný orgán obsahující semena. Vzniká přeměnou semeníku, případně ostatních květních částí, po oplození vajíček a jeho funkcí je výživa a ochrana semen, případně pak napomáhání jejich šíření. Při zrání plodu blizna a čnělka zpravidla zasychají a stěny semeníku se mění v oplodí (perikarp), který může být dužnatý (sarkokarpní), suchý (xerokarpní) nebo kamenný (sklerokarpní). Perikarp bývá rozlišen na tři vrstvy: vnější - exokarp, střední - mezokarp a vnitřní - endokarp. V době zralosti se plody buď otevírají a uvolňují semena nebo se plody neotevírají, semena zůstávají v plodech a jsou rozšiřována současně s plody. Způsoby otevírání plodu - břišním švem (ventricidní plody), v místě srůstu sousedních plodolistů (septicidní, přehrádkosečné plody), hřbetním švem plodolistů (lokulicidní, pouzdrosečné plody) nebo děrami (poricidní plody). U některých plodů se plodolisty různě lámou (septifragní, přehrádkolomné plody). Plod je specifický orgán krytosemenných rostlin.

Způsob rozšiřování plodů:

· Anemochorie: větrem - plody jsou většinou vybaveny křidélky u javoru či chmýřím u pampelišky

· Zoochorie: živočichy - přichycením k živočichovi (např. lopuch, svízel), nebo konzumací a přes trávící trakt trusem ven (jedlé plody, např. bobule)

· Hydrochorie: vodou - u vodních rostlin

· Autochorie: vlastními silami, např. u netýkavky

· rozmnožovací orgán, zajišťuje výživu a ochranu semen během zrání a často i jejich rozšiřování

· obsahuje semena, vzniká z pestíku nebo jen ze semeníku nebo se na jeho tvorbě podílí i jiná rostlinná část

· oplodí (perikarp) vzniká přeměnou plodolistu po oplození vajíčka. Podle konzistence se rozlišuje oplodí suché, šťavnaté nebo kamenné. Vrstvy

o vnější = exokarp – bývá vyvinuta jako blanitá, charakteristicky zbarvená slupka (prunus avium, prunus armeniaca)

o střední vrstva = mezokarp – bývá tvořena dužnatým až šťavnatým parenchymem (peckovice, bobule)

o vnitřní vrstva = endokarp – bývá blanitá, jádřinec u malvic jabloní; sklerenchymatická – pecka u peckovic rodu prunus nebo parenchymatická, málo odlišná od mezokarpu

· souplodí - tvoří soubor plodů, které vznikly z apokarpického gynecea (mnoho pestíků)) jednoko květu a jsou vzájemně spojeny kětním lůžkem, např. soubor měchýřků (blatouch), soubor nažek (jahoda), soubor peckoviček (malina, ostružník)

· plodenství - soubor plodů vznikajících z celého květenství (rybíz, vinná réva, slunečnice)

Klasifikace plodů:

· pravé plody - plody vzniklé přeměnou pestíku. Na jejich tvorbě se podílí pouze gyneceum

· nepravé plody - na jejich stavbě se podílejí i jiné části květu než gyneceum

Dělení plodů podle konzistence perikarpu a podle způsobu pukání:

· suché - oplodí kožovité nebo tvrdé, sklerenchymatické

§ pukavé - i více plodolisté, v době zralosti se otvírají, vícesemenné

· měchýřek, lusk, šešule, šešulka, tobolka

§ nepukavé - i více plodolisté, v době zralosti se neotevírají, jednosemenné

· nažka, oříšek, obilka

§ poltivé - 2 až více plodolisté, době zralosti se neotevírají - rozpad na díly, vícesemenné

· struk, dvounažka, tvrdka

· dužnaté - oplodí rozlišeno na 3 vrstvy (vnější - tenká, stšední - dužnatá až šťavnatá a vnitřní - blanitá, sklerenchimatická)

· bobule, malvice, peckovice

Dělení plodů podle typu gynecea

Apokarpní plody

· pukavé: měchýřek, lusk

· nepukavé: bobule, peckovice, jednoplodolistová nažka

· apokarpní souplodí

Cenokarpní plody

· pukavé: tobolka (suchá tobolka, dužnatá tobolka), šešule (resp. šešulka)

· nepukavé: víceplodolistová nažka, oříšek, obilka, bobule (vysychavá bobule), peckovice

· rozpadavé

· poltivé: dvounažka, dvoupeckovička, zobanitý plod, knoflíčkovité plody slézů, rozpadavé plody pryšců,

· lámavé: struk, dvojstruk, tvrdka

Suché plody

měchýřek - jednoplodolistý, otvírá se podélnou skulinou na břišním švu (blatouch)

lusk - jadnoplodolistý, pukající na vrcholu dvěa chlopněmi (bobovité)

šešule a šešulka - dvouplodolisté, blanitou přikrádkou rozděleny ne dvě poloviny, otevírají se dvěma chlopněmi od báze k vrcholu (brukvovité)

tobolka - dvou i více plodový, otvírá se zuby (prvosenka nebo děrami (mák)

nažka - vzniká z jednoho (sasanka) nebo více plodolistů (pampeliška), blanité či kožovité oplodí

oříšek - jednosemenný plod s tvrdým oplodím, obilka - tenké oplodí srůstající s osemením

struk - suchý zaškrcovací plod, rozpadající se na jednosemenné díly (ohnice)

dvounažka - ze dvou plodolistů, rozpad na jednosemenné nažky

tvrdky - z dvouplodolistového semenníku, rozpad na 4 jednosemenné části - tvrdky

Dužnaté plody

bobule - oplodí tořeno parenchymatickým pletivem, vícesemenný

peckovice - oplodí rozlišeno na 3 vrstvy (švestka třešeň)

peckovičky - malé peckovice (malinník)

malvice - vzniká srůstem stěn spodního semenníku se zdužnatělou češulí (jabloň, hrušeň)

18. c: Zvonkotvaré (Campanulales)

· dvouděložné, převážně vytrvalé byliny

· květy: ve volných květenstvích nebo stboulech; 5 četné

· plod: tobolka

· v ČR: lobelkovité (lobelka modrá) – trvalky, okrasné květinyzvonkovité

zvonkovité – listy: střídavé, bez palistů

- květy: v hroznovitých nebo vrcholičnatých květenstvích; oboupohlavné

- mérný subtropický pás (S) + pohoří tropů

-byliny s mléčnicemi v pletivech

čeleď: campanulaceae (zvonkovité) - mléčící byliny, vzáčnš dřeviny

- květy vyrůstají jednotlivě nebo v hroznovitých trsech

- korunanejčastěji modrá nebo bílou

- zásobní látka - inulin

- mírný pás severní polokoule

Campanula (zvonek) - zvonkovité modré nebo bílé květy

C. rapunculoides (zvonek řepovitý) - obtížný plevel polí a zahrad

C. medium (zvonek zahradní) - původce jihozápadní E

Phyteuma (zvonečník) - drobné květy v kulovitých hlávkách a s korunami srostlými jen na bázi a na vrcholu

čeleď: lobeliaceae (lobelkovité) - byliny a dřeviny s bílým latexem v mléčnicích, zás. látka - inulin, střídavé listy, oboupohlavné květy

Lobelia erinus (lobelka modrá) - tvoří husté trsy, na okrasu

19. a: Houby stopkovýtrusé (Basidiomycota)

ü

Třída: Houby stopkovýtrusné – Basidiomycetes

Stopkovýtrusné houby čili bazidiomycety (Basidiomycota) je druhově početné oddělení hub. Bylo popsáno kolem 30 000 druhů, což činí 37% všech popsaných druhů hub. Do stopkovýtrusných hub patří většina obecně známých hub, jako je hřib (Boletus), muchomůrka (Amanita), ale i některé méně známé skupiny, jako jsou parazitické rzi a sněti či dokonce jisté kvasinky nebo několik lišejníků.

Stopkovýtrusné houby mají neobvyklý vývojový cyklus, v němž se střídá fáze s jedním buněčným jádrem s fází s dvěma jádry.Plodnice, tedy nadzemní útvary označované laicky jako houby, mají v každé buňce jádra dvě. V tzv. bazidiích (např. u hřibu na spodní straně klobouku) následně dochází ke splynutí jader a vzniku výtrusů.

· Buněčné stěny složeny z chitinu. Obvykle se buněčná stěna vytváří v několika tenkých na sobě položených vrstvách. Podhoubí má zpravidla nažloutlou barvu, ta však vynikne až při větším nahromadění vláken.

· Stavba těla stopkovýtrusných hub závisí na tom, v jaké životní fázi se právě jedinec nachází. Některé vlastnosti také nelze zobecnit pro všechny stopkovýtrusné houby; existuje velmi mnoho výjimek. Platí však, že u stopkovýtrusných hub dochází ke střídání několika druhů podhoubí čili mycelia

o primární mycelium – jednojaderné (monokaryotické), tzn. v každé buňce je jen jedno jádro

o sekundární mycelium – dvoujaderné (dikaryotické), tzn. v každé buňce jsou dvě jádra

o terciární mycelium – rovněž dvoujaderné, avšak vytváří specializovaná pletiva plodnic, jako je pseudoparenchym nebo plektenchym

Primární mycelium

Přestože se mezi stopkovýtrusnými houbami objevuje také několik jednobuněčných druhů (některé kvasinky), naprostá většina tvoří článkované hyfy. Tzv. primární mycelium vzniká především klíčením bazidiospory. Primární mycelium je charakteristické tím, že má v každé buňce jedno jádro a až na několik výjimek (např. rzi, Uredinales) má obvykle jen krátkou životnost.

Sekundární mycelium

Dvě primární mycelia pak splynou díky tzv. somatogamické kopulaci v dvoujaderné (dikaryotické) sekundární mycelium. V této fázi se obvykle odehrává většina života houby (výjimkou jsou opět rzi s převažujícím primárním myceliem) a dochází zde i obvykle k tvorbě plodnice.

Дата добавления: 2015-04-25