B: Mitochondrie 1 страница

·

· buněčné dýchání (respirace), energetické centrum buňky – E se využívá k syntéze ATP, aerobní oxidace některých metabolitů

· tvořena dvojitou membránou

· i několik set v jedné buňce

· vnitřní prostor je vyplněn gelovitou hmotou – tzv.mitochondriální matrix – obsahuje enzymy aerobních metabolických drah, proteiny, RNA, DNA, malé ribozomy a jiné látky

· mitochondrie jsou v neustálém pohybu, často také splývají a dělí se

tvořeny:

· vnější membrána – propustná, hladká se zvláštními pory. Vnitřní membrána tvoří početné vychlípeniny směřující dovnitř mitochondrie (mitochondriální kristy), tvoří se také válcovité vychlípeniny – tubuly)

· mezimembránový prostor

· vnitřní membrána – nepropustná, obsahuje matrix (obsahuje enzymy aerobních metabolických drah, proteiny, RNA, DNA, malé ribozomy...) a kristy

(zvrásnění)

=dvojitá semipermeabilní membrána s perimitochondriálním prostorem tvořeným proteinem porinem

30.c: Vstavačovité (Orchideaceae)

· jednoděložné byliny, v mírném pásu zpravidla běžné pozemní rostliny

· některé druhy jsou nazelenalé a vyživují se saprofyticky

· 2 druhy podzemní

· zvláště tropičtí zástupci mohou být i neobyčejného vzhledu, někdy není poznat rozdíl mezi listy, stonkem a kořeny, jindy jsou kaktusovitého tvaru, nebo jsou vybaveny měchýřky na chytání živočichů (masožravé rostliny), jindy se jedná o epifyty či liány

· vytrvalé rostliny, zpravidla jednodomé s oboupohlavnými květy, často mají hlízy nebo oddenky

· listy: jednoduché, řapíkaté nebo přisedlé, střídavé, s listovými pochvami, mohou být redukovány šupiny (u nezelených saprofytických -> mykrotrofních rostlin)

· květy: jednotlivé nebo v květenstvích (laty, hrozny, klasy, hlávky, okolíky), často podepřeny listeny, velmi nepravidelné, souměrné, zygomorfní

· pylová zrna slepena v brylky (zachycení na těle opylujícího hmyzu

· plod: převážně tobolka, vzácně bobule

· v počátečním vývoji se rostlina vyživuje heterotrofně s pomocí určitého druhu houby - mykorrhiza

· většina druhů patří mezi ohrožené, silně ohrožené, nebo kriticky ohrožené a chráněné rostliny

Cyprippedium calceolus (střevíčník pantoflíček) - velké květy, okvětí - 4 hnědočervené lístky, vzácně v listnatých lesích

Cephalanthera damasonium (okrotice bílá)

Orchis morio (vstavač obecný, kukačka) - krátkostébelné louky

Ophrys (torič)

Vanila planifolia (vanilka) - dlouhé tobolky, které se fermentací a sušením zpracovávají na koření

- květy opylují blanokřídlí

31.a: Jehličnany (Pinopsida)

· nahosemenné rostliny

· většina stálezelená, neopadavá

· stromovitý i keřovitý vzrůst, jehlicovité, nebo šupinovité listy

· v listech i kmeni obvykle pryskyřičné kanálky

· tvoří samičí i samčí šištice

· rozmnožování: pylové zrno dopadá (pomocí větru) na kapku tekutiny na klovém otvoru zralého vajíčka a vysycháním tekutiny je vtahováno do vajíčka, kde klíčí v pylovou láčku, ta proniká k zárodečníkům a uvolňuje dvě neobrvené spermatické buňky. Jedna z těchto buněk nakonec splyne s vaječnou buňkou a vzniká základ embrya, které dozraje v semeno

· semena: nejčastěji křídlatá a jsou roznášena větrem

· borovice, modřín, smrk, tis, jalovec, zerav...

31.b: Pohlavní rozmnožování rostlin

·

· potomek vzniká splynutím haploidních pohlavních buněk za vzniku diploidní zygoty

· izogamie: splývají vzhledově stejné gamety

· anizogamie: anizogamety se liší velikostí, samičí je větší, u oogamie splývá pohyblivá samčí buňka spermatozoid s nepohyblivou samičí oosférou

· samotná reprodukce probíhá ve dvou etapách – opylení – přenesení pylu na vajíčko a oplození – pylové zrno vyklíčí v pylovou láčku, která proroste skrze čnělku v semeníku. Láčka pronikne do mladého zárodečného vaku, roztrhne se a vyprázdní svůj obsah. Mezi opylením a oplozením může být různě dlouhá doba. Vlastnosti jedince vzniklého ze semene ovlivňují oba rodiče.

· pohlavní buňky vznikají v gametangiích. U řas jsou orgány jednobuněčné. U vyšších rostlin mnohobuněčná gametangia dlíme na pamčí pelatky a samičí zárodečníky. U semenných rostlin se v pelatkách vytvářejí nepohyblivé buňky spermatické a v zárodečníích vaječná buňka uložená v mnohobuněčném vajíčku, Část rostliny produkující gamety se nazývá gametofyt. U krytosemenných je oplození dvojité. Jedna spermatická buňka splývá s buňkou vaječnou v zygotou, druhá s centrálním jádrem zralého zárodečného vaku v triploidní buňku, z níž vzniká živné pletivo. Po oplození se vytváří semeno, které slouží jako ochrana zárodku.

31.c: Myrotvaré (Myrtales)

· dřeviny, zřídka i byliny s listy jednoduchými v různém rozestavení

· květy oboupohlavné, 4-5četné

· rozšířeny ve všech světadílech - od studených pásem po tropy

čeleď: Myrtaceae - myrtovité

· stromy nebo keře s jednoduchými celistvými listy

· tropy, subtropy

· květy: oboupohlavné, pravidelné, vyskytuje se mnoho tyčinek

· plod: tobolka, bobule, peckovice nebo nažka

· v pletivech jsou obsaženy nádržky se silicí, kterou tvoří zejména monoterpeny a fenolické látky

Myrtus communis (myrta) - Medterán, bílé květy a modročerné bobule

Pimenta dioica (pimentovník) - nezralé plody se suší a používají v potravinářství („nové koření)

Syzygium aromaticum (hřebíčkovec) - pěstuje se pro poupata obsahující hřebíčkovitou silici (destiluje se pro lékařské účely), sušená poupata -> „hřebíček“

Eucalyptus (blahovičník) - strom charakteristický pro australské savany

- z čerstvých listů se destiluje vonná silice (eukalyptový olej)

čeleď: Punicaceae - marhanikovité

· Punica granatum (granátové jablko, granátovník, marhaník) - subtropy Starého světa

keř nebo malý stromek, plodem vysýchavá bobule s mnoha semeny

čeleď: Trapaceae - kotvicové

· vodní rostliny

Trapa natas (kotvice plovoucí) - u nás, kosočtverečné listy se zduřelými řapíky vyplněnými aerenchymem (list nadnášejí)

čeleď: Lythraceae - kyprejovité

· byliny, v tropech i dřeviny, plod: tobolka

· hl. americké tropy

Lythrum salicaria (kyprej vrbice) - vytrvalá bylina

čeleď: Onagraceae - pupalkovité

· byliny, zřídka dřeviny nebo liány

· plod: bobule, tobolka

· mírné a subtropické pásy s centrem v Americe

Oenothera biennis (pupalka dvouletá) - byliny s velkými žlutými květy, původ sev. Amerika, u nás na železničních náspech

Fuchsia (fuksie, čílko) - ozdobné květy, často se u nás pěstuje, rostoucí pláně již. Amerika a Nový Zéland

32.a: Cypřišovité (Cupressaceae)

· keře, stromy

· listy: jehlicovitý, nebo šupinovitý tvar - neopadavé - PRYSKYŘIČNÉ KANÁLKY

· květ: jednopohlavné: tyčinky v jehnědovitých květech, přenos větrem,

megasporofyty s listeny srostlé v plodní šupinu, skládající zdužnatělé nebo blanité i dřevnaté šištice

· druhohory, rozvoj třetihory

· zástupci:

· cypřiš

§ štíhlý, kuželovitý, tmavozelený strom

§ listy: šupinovitý tvar, dřevnatějící šištice

§ původ: Přední Asie, vysazována na hřbitovech

· jalovec obecný

§ listy: jehlicovitý tvar, šištice zdužnatělé v nepravou bobuli

§ u nás: pastviny a vřesoviště, mladé větévky i nepravé bobule

§ koření a alkoholové destiláty, kultivary - parky

· jalovec klášterský

§ jedovatý!!!

§ původ: J Evropa, často v parcích

· jalovec virginský

§ cedrové dřevo, tužkařský průmysl

§ původ: S Amerika

· zerav západní

· cypřišek

32.b:Buněčný cyklus

ü

· Dělení jádra = karyokineza

· Dělení buňky = cytokineza

Buněčný cyklus je cyklus, kterým prochází eukaryotická buňka od svého vzniku po další dělení. Tedy od dělení po dělení buňky. Doba trvání cyklu se nazývá generační doba.

Buněčný cyklus je definován obdobím od vzniku buňky (která vznikla dělením mateřské buňky) až do stadia, kdy dojde opět k rozdělení na dvě buňky dceřiné. Toto období, trvající u některého typu buněk 20–24 hodin, u jiného mnohem déle, má dvě stadia: M fázi (mitotická fáze, dělení jádra a buňky; asi 30 minut) a interfázi (buňka se nedělí). Interfázi dále dělíme na:

G₁ fáze (1. přípravná)

· (cca 50 % cyklu) – začíná v okamžiku, kdy se po rozdělení mateřské buňky stává dceřiná buňka soustavou schopnou samostatné existence

· zdvojení buněčné hmoty, buňka roste, tvoří se RNA a proteiny, připravuje se zásoba nukleotidů a enzymů pro replikaci DNA.

· končí zahájením replikace jaderné DNA

· Hlavní kontrolní uzel

S fáze (syntetická)

· (cca 30 % cyklu) – DNA se replikuje na dvojnásobné množství,

· replikace vlákna 3´→ 5´: DNA polymeráza, kontinuální replikace („leading strand“)

· replikace vlákna 5´→ 3´: DNA polymeráza, diskontinuální replikace („lagging strand“, Okazakiho fragmenty)

· syntéza histonů, aby se mohly tvořit nové nukleosomy a chromatinové vlákno

· každý chromosom je na konci této fáze zdvojený, buňka je de facto tetraploidní

G₂ fáze (2. přípravná)

· (cca 15 % cyklu) – závislá na dokončení replikace DNA v S fázi

· zdvojování organel, tvorba struktur potřebných pro dělení buňky – mitotické vřeténko

· končí zahájením mitózy

· zde leží 2. kontrolní uzel buněčného cyklu – rozhoduje o tom, zda buňka do mitózy skutečně vstoupí

M fáze (mitotická)

· (cca 5 % cyklu) – dělení jádra (karyokineze), dělení buňky (cytokineze), výsledkem jsou dvě dceřiné buňky

· dceřiné buňky obdrží 2 kompletní sady chromosomů a shodnou výbavu cytoplazmatických organel (cytokineze, završuje celý proces)

Každá "přípravná" fáze je zakončena kontrolním uzlem, který má za úkol ověřit, je-li buňka připravena na přechod do další fáze. Nejvýznamnějším ze všech je kontrolní uzel v G₁ fázi, který může za určitých okolností uvést buňku do tzv. G₀ fáze, ve které se buňka nepřipravuje na dělení. V G₀ fázi mohou buňky vydržet i desítky let (nervová či svalová buňka obratlovců)

· SHRNUTÍ: skládá se z M-fáze a INTERFÁZE (G1, S, G2, G0 fáze)

§ G1-fáze = buňka roste, proteosyntéza

§ S-fáze = syntetická, REPLIKACE DNA

§ G2-fáze = buňka roste, sílí

§ G0-fáze = může být z G1 nebo G2 (př. nervové b. nebo buňky imunitní odpovědi)

32.c: Bobotvaré (Fabales)

· dřeviny, byliny

· na kořenech hlízky s vysokým obsahem dusíku

· v tropech dřeviny, v mírném pásu byliny

· listy: celistvé, nebo složené palistnaté

· květ: oboupohlavný, dvouobalný, pravidelný, většinou hroznovitá květenství

· plod: lusk, nepukavý, nebo příčně rozpadavý

· rozšíření: ve všech kontinentech, 12 600 druhů

· 3 čeledi blízce příbuzné

· čeleď: Mimosaceae - Citlivkovité - dřeviny, 2-3x zpeřené listy, palisty v trny, drobné květy

- drobné květy tvoří strbouly nebo klasy

- plodem je lusk nebo struk

hl. v tropech, zvláště amerických

Acacia (kapinice) - stromy nebo keře

A. senegal - poskytuje z klejotoku tzv. arabskou gumu, používanou dříve jako lepidlo

rod: Mimosa (citlivka)

· čeleď: Caesalpiniaceae - Sapanovité - dřeviny bez palistů, drobné květy

- plod: lusk

- tropy, subtropy

- mnohé druhy mají kvalitní vzácná dřeva

např.: Caesalpinai echinata - poskytuje tzv.: fernambukové dřevo s červeným barvivem

C. obovata - tzv. brazilské růžové dřevo

· čeleď: Fabaceae - Bobovité - dřeviny i byliny, střídavé listy - zpeřené nebo trojčetné, palisty často zakončené úponkou či hrotem

květy v hroznovitých kvězenstvích, mají tyčinky volné nebo srostlé, dvoubraté nebo jednobraté

- korunní lístky - pavéza (vexillum), 2 křídla (allae) a člunek (carina) vzniklý srůstem 2 lístků

- lusk puká 2 chlopněmi nebo se otevírá víčkem, případně je nepukavý nebo poltivý

významná symbióza kořenů s nitrogenním hlízkovými bakteriemi rodu Rhozobium (obohacení půdy o dusík)

celý svět, v tropech a subtropech hl. dřeviny, v mírném páse byliny

Sephora japonica (jerlín japonský) - pozdě v létě kvetoucí strom s latami bělavých květů, v ulicích a parcích, východní Asie

Laburnum anagyroides (štědřec odvislý) - prudce jedovatý keř původní v Mediteránu a hojný v našich parcích a zahradách

Glycyrrhiza glabra (lékořice lysá) - pocházejí z jižní E a přední Asie, obsahuje hroznový cukr a asparagin, vytážek se používá k přípravě pochoutky zvané pendrek

Glycine max (sója luštinatá) - u nás v omezeně v teplých oblastech, sójová semena obsahují škrob, bílkoviny a olej

Phaseolus vulgaris (fazol obecný) - pěstovaný pro škrobová semena (luštěnina) nebo nezralé lusky (zelenina)

Pisum sativum (hrách setý)

Lens culinaris (čočka kuchyňská)

Cicer (cizrna) - původ již. R a Malá Asie, u nás málo

33.a: Tisovité (Taxaceae)

· keře, stromy

· dřevo - bez pryskyřičných kanálků

· listy: jehlicové, ploché, dvouřadé, po obou stranách zelené, nopadavé

· květy: obopohlavný, dvouobalný, pravidelný, většinou hroznovitá květěnství

jednopohlavné: tyčinky v jehnědovitých květech, přenos větrem,

megasporofyty na krátkých brachyblastech, silně redukované, 1 vajíčko

· plod: lusk, nepukavý nebo příčně rozpadavý

· semeno: obaleno červeným míškem (arillem)

· tis červený - dvoudomý keř či strom, listy i dřevo jedovaté - taxin, dříve hojný v lesích, dnes parky

33.b: Délka života rostlin (formy)

ü

Vývoj rostlin je sled událostí od vzniku organismu až po jeho uhynutí = životní cyklus. Jsou to kvalitativní změny ve stavbě, látkové přeměně a aktivitě rostlin a jejích částí. Během vývoje se uplatňují vlivy genetické a vlivy prostředí.

Životní cyklus vyšších rostlin má 4 fáze vývoje:

Embryonální fáze – od vzniku zygoty až po dozrání semene

Vegetativní fáze – začíná klíčením semene, pokračuje vytvářením vegetativních orgánů (kořen, stonek, listy), pak rozmnožovací orgány

Generativní fáze (rozmnožovací)- fáze dospělosti

Stárnutí a úhyn - zastavení rozmnožování, odumírání orgánů, katabolické děje

Monokarpické rostliny

- jednou za život kvetou a vytváří plod

1/ jednoleté (angely,) – v jednom vegetačním období proběhne celý životní cyklus (rajče, letničky, slunečnice)

2/dvouleté (bieny) - vyklíčí na jaře v prvním roce, vytvoří vegetativní orgány, přezimují a v druhém roce vykvetou, vytvoří semena a uhynou (cukrová řepa, mrkev)

3/ víceleté (plurieny) – žijí několik roků vegetativně, potom vykvetou, vytvoří semena a uhynou (agáve)

· letničky = zaseju → na jaře vykvetou → plody→ zahynou, do další sezóny semena (slunečnice roční, mák setý)

· ozimy = podzim – stadium klidu, léto – generativní orgány (roste, semena) → smrt (většina obilovin)

· efemery = nejkratší život – vyklíčí → semeno → smrt (během několika dní, měsíců)

(pouštní rostliny)

Polykarpické rostliny

- několikrát za život vykvetou a vytváří plod

- vytrvalé byliny – trvalky (pereny) – zimu přečkávají díky podzemním zásobním orgánům (oddenky, cibule, hlízy)

- keře, stromy

Podle délky dne a noci, která jim vyhovuje, se rostliny dělí do tří skupin:

1/ rostliny dlouhodenní - potřebují dlouhé denní osvětlení, aby vykvetly (obilniny, brambory)

2/ rostliny krátkodenní - potřebují dlouhý čas tmy na přechod do kvetení (konopí, tabák,

bavlník, jiřiny, chryzantémy)

3/ rostliny neutrální - kvetou v dlouhém i krátkém dni (smetanka, pelargonie)

při dobrých podmínkách kvetou celý rok fotoperiodismus (délka denního osvětlení je fotoperioda).

Faktory ovlivňující vývoj rostlin:

Světlo, teplo, výživa, okolní prostředí, …

Dormance – období vegetačního klidu (charakteristické pro pupeny, semena, hlízy), je ovlivněna fytohormony, její navození způsobuje kyselina abscisová, ukončení umožňují gibereliny.

33.c: Bobovité (Fabaceae)

+ 32. c (3. čeleď)

· dvouděložné dřeviny i byliny

· rozšíření: po celém světě, přizpůsobeny mnoha prostředím i podnebím

· důležité zemědělské rostliny (např. sója, fazol, hrách, tolice vojtěška, arašíd)

· mnoho druhů přitahuje mravence, které pak chrání tyto rostliny před býložravým hmyzem

· u některých akácií jsou modifikace umožňující osídlení rostliny mravenci

· listy: střídavé a složené, někdy s palisty, úponky, trny, nečastěji licho nebo sudozpeřené, často třílisté a vzácně sloučeniny do mnohačetně dlanitých; okraje celokrajné, nebo jen příležitostně zoubkované

· palisty: listnaté, změněné v trny, nebo spíše nenápadné

· květenství: hroznovitá, méně často bývají květy jednotlivě

· květ: obvykle pět srostlých kališních lístků s pěti volnými nehetnatými okvětními lístky, rozlišenými na pavézu, křídla a člunek; obvykle jsou květy oboupohlavné a souměrné; korunní lístek vyvinutý v tzv pavézu roste v rovině souměrnosti, je největší z nich, v poupěti kryje ostatní korunní lístky; typicky hmyzosnubné (tzn. - jsou opylované hmyzem) a květy jsou proto obvykle nápadné, aby přilákaly opylovače

· plod: lusk

Дата добавления: 2015-04-25