Podle pohlavnosti

Kormus

· je tělo vyšších rostlin, tj. rostlin s vyvinutými kořeny, listy a stonkem = kapraďorosty, semenné rostliny

· zajišťují výživu, růst a výměnu látek s vnějším prostředím

· u některých řas a mechorostů je nahrazují podobné orgány

36.c: Bukovité (Fagaceae), Břízovité (Betulaceae)

Bukovité

· jednodomé dřeviny (stromy řidčeji keře)

· květy: jednopohlavné, nenápadné, větrosnubné

· listy: střdavé, jednoduché

· plod: oříšek, nažka; podpořeny nebo obaleny číškou

· rozšířeny především v severním mírném pásu

· báze pestíkových květů je ponořena do miskovitě rozšířené květní stopky (číška, cupula)

· významná část našich listnatých lesů

· využití: používané dřevo (dub, buk), jedlá semena (kaštovník setý), okrasné dřeviny

Fagus sylvatica (buk lesní) - prašníkové květy ve svazečcích, pestíkové květy v číškách

- trojhranné nežky (bukvice) uzavřené v ostnité číšce pukající 4mi chlopněmi

- dříve k výrobě dřevěného uhlí

- tvoří charakteristický typ lesa - bučiny

- v 19. století bučiny nahrazovány smrkovými lesy (tzv. kulturní smrčiny)

Quercus (dub) - nažky: žaludy, sedí v miskovité číšce porostlé redukovanými šupinovitými listeny

- 500 - 600 druhů hl. v Severní Americe, Asii a méně Evropa

Q. robur (dub letní, křemelák) - mohutný strom dosahující stáří až 1200 let

Q. Petraea (dub zimní)

Castanea sativa (kaštanovník setý, k. jedlý) - pestíkové květy sedí po třech ve společné ostnité číšce (cupula)

- ve zvětšené pichlavé číšce jsou za zralosti až 3 plody - nažky (kaštany)

Břízovité

· patří do řádu břízotvaré (Betilales) - stromy nebo keře, plod: oříšek nebo nažka

· vyší dvouděložné rostliny

· jednodomě dřeviny s šupinovitým okvětím vyrůstají po 3 v paždí listenů a skládají jehnědy

· samičí květy tvoří šištice nebo krátké jehnědy

· listy: střídavé, jednoduché

· květy: převislé nebo vzpřímené jednopohlavné jehnědy

· výskyt: mírný pas severní polokoule místy přesahují do tropických hor

Alnus (olše) - samičí květy v malých šišticích, které za zralosti nažek dřevnatějí

A. glutinosa (olše lepkavá) - hl. podél vod

Betula (bříza)

B. pendula (bříza bělokorá),B. verrucosa (b. bradavičnatá), B. alba (b. bílá)

- význačné porosty -> Betuleta

37.a: Mákotvaré (Papaverales)

· jednoleté až vytrvalé byliny, vzácně dřeviny

· mírný a subtropický pás severní polokoule

· listy: jednoduché, střídavé, bezpalistnaté, okraj čepele celokrajný nebo zubatý až ostnitý

· stonky: často s mléčnicemi – obsahují bílý nebo barevný latex

· květy: oboupohlavné, pravidelné, 2(3) četné

· okvětí: rozlišeno na kalich a korunu, vzácněji zcela chybí

· plod: tobolka, šešule nebo šešulka, málokdy oříšek

· charakteristickou obsahovou látkou jsou isochinolinové alkaloidy

· mákovité

§ v pletivech jsou mléčnice s emulzí obsahující mnoho alkaloidů

§ květy jednotlivé, velké nebo menší v okolíku

37.b: Buněčné jádro

·

· Nejdůležitější složka eukaryotické buňky. Plní dvě významné funkce – 1.řídící centrum buněk,2.ukládá většinu genetické informace a přenáší ji na dceřinné buňky v průběhu buněčného dělení

· organela eukaryotických buněk, v níž je uložena většina genetického materiálu (DNA) buňky

· váček obalený dvěma fosfolipidovými buněčnými membránami tvořící dohromady jadernou membránu – tzv.karyolemu. Ta je na vnitřní straně vyztužena systémem intermediárních filament, tzv. jadernou laminou. Vnitřní část jádra je vyplněna koloidní hmotou, kterou označujeme jako nukleoplazmu (karyoplazma). Uvnitř se nachází chromatin, tedy DNA a RNA (chromatin se v dělicích jádrech kondenzuje v chromosomech – jsou-li pak v buňce dvě sady stejných chromosomů =diploidní buňka, je-li pouze jedna = haploidní) a různé přidružené bílkoviny, ale i další struktury (např. jadérko), kde probíhají různé enzymatické procesy související s DNA a RNA

· v jaderných membránách jsou komplexy jaderných porů, které zajišují kontrolovanou výměnu látek mezi karyoplazmou a ostatními částmi buňky

· dynamický útvar, který má různou velikost i tvar (5–10 μm, ale např. jádro nervových buněk může mít pouhé 3, ale také 18 μm v průměru, v žabím vajíčku mohou mít jádra průměr klidně i 400 μm)

· vyskytuje se v buňkách všech eukaryot (s několika drobnými výjimkami – např. lidská červená krvinka), tedy u všech rostlin, živočichů, hub nebo např. u prvoků - někdy jich je dokonce v buňce více než jedno jádro (hlavně u hub nebo prvoků). Kromě těchto mnohojaderných útvarů ještě existují případy prvoků, které mají za normálního stavu dvě jádra (homokaryotičtí prvoci, kteří mají více identických jader, a heterokaryotičtí prvoci, kteří mají v buňce dva jaderné typy - každý specializovaný pro jinou funkci tzv. jaderný dualismus)

· o způsobu vzniku jádra existuje několik hypotéz a stále v tom není jasno

· asi 10% objemu buňky

· uvnitř jádra se nachází jedno až dvě jadérka, nemá vlastní membránu, drobné, kulovité. Řídící místo syntézy RNA z celého buněčného jádra

37.c: Rostliny dvouděložné a jednoděložné

ü

Jednoděložné rostliny

· Vývojově mladší, zárodek klíčí jednou dělohou, hlavní kořen zaniká -> svazčité kořeny, cévní svazky roztroušené bez kambia, uzavřené, druhotně netloustnou. Okvětí, ustálený počet G a A, listy bez řapíku, žilnatina souběžná nebo obloukovitá

Dvouděložné rostliny

· Zárodek klíčí dvěma dělohami, hlavní kořen zachován, cévní svazky uspořádané do kruhu, otevřené s kambiem, druhotně netloustnou. Rozlišené květní obaly K a C, ∞A a ∞G, listy s řapíkem, dlanitá nebo zpeřená žilnatina

Dvouděložné	Jednoděložné
klíčí dvěma dělohami	klíčí jednou dělohou
vytrvává hlavní kořen	hlavní kořen zakrní a tvoří se kořeny adventivní
cévní svazky ve stonku jsou kruhovitě uspořádány, tvoří se kambium (kořeny a stonky druhotně tloustnou)	cévní svazky jsou rozptýlené, kambium se netvoří (druhotně netloustnou)
listy jsou řapíkaté, žilnatina zpeřená nebo dlanitá	listy jsou přisedlé, žilnatina souběžná
květy jsou 5 nebo 4 četné, květní obaly většinou rozlišené na kalich a korunu	květy jsou 3 četné, tvořené okvětím

38.a: Brukvovité (Brassicaceae)

· jednoleté, dvouleté až vytrvalé byliny s jednoduchými hluboce vykrajovanými listy bez palistů

· květenství: hroznovité

· květy: oboupohlavné, pravidelné, 4 četné

· plod: šešule, šešulka, struk

· semena bohatá na olej a silice, z některých druhů byly vyšlechtěny kulturní rostliny

· brukev zelená, brukev řepka, ředkev setá, ředkev ohnice, hořčice polní, hořčice bílá, penízek rolní, kokoška pastuší tobolka, křen selský, řeřišnice luční

38.b: Přehled způsobů rozmnožování rostlin

ü

· rozmnožování - vznik nových jedinců - zachování určitého druhu

Pohlavní množení (semeny)

U rostlin se mohou rozmnožovací buňky (u rostliny vajíčko, pyl) často nacházet na stejném jedinci, nebo přímo v témž květu. Takové květy jsou nazývány oboupohlavnými, nebo jednopohlavnými. Jedinci s oběma druhy buněk jsou označovány jako jednodomé rostliny. Opakem jednodomých rostlin jsou dvoudomé u kterých rozlišujeme samčí a samičí jedince.

· nový jedinec vzniká po splynutí dvou pohlavních buněk (gamet), které procházejí ze dvou rodičovských organismů

· v potomstvu se uplatňují v různých kombinacích vlastnosti obou rodičů

· značně důležité z hlediska dědičnosti, evoluce daného druhu

· metageneze (=rodozměna) - střídání pohlavní (gametofyt) a nepohlavní generace (sporofyt)

· O! oplození

· R! redukční dělení

· n haploidní počet chromozomů

· 2n diploidní počet chromozomů

Nepohlavní množení

· charakteristické pro výtrusné rostliny (řasy. mechorosty, kapraďorosty, houby)

· nový jedinec se vyvíjí ze spor, které se tvoří na sporofytu

· spora - haploidní částice vznikající meiotickým dělením ve sporangiích (výtrusnice), které jsou tvořeny sporofytem

· mitotickým dělením spor vzn. gametofyt

vegetativní rozmnožování (typ nepohlavního r.)

· nový jedinec vzniká z vegetativní části mateřského organismu, obrovský biologický význam pro rostliny

· díky regenerační schopnosti - úlomky větviček

· dochází k vytváření zvláštních morfologických útarů, např.:

§ opadavé pupeny („cibulky“)

§ oddenky (konvalinka)

§ šlahouny (jahodník)

§ cibule (sněženka)

§ kořenové hlízy (jiřina)

· veg. r. vede ke vzniku klonů = skupiny jedinců vzniklé rozmnožením z jediného organismu, a proto jsou geneticky stejné

Techniky pro vegetativní množení obsahují:

· Vzdušné nebo zemní hřížení

· Dělení

· Roubování a očkování, široce rozšířené při množení ovocných stromů

· Mikropropagace

· Šlahouny nebo výběžky

· Úschova cibulek, hlíz a oddenků

· Řízkování

· Rozdvojení

· Kopčení

38.c: Vřesovcovité (Ericaeae)

· řád: Ericales - vřesovcotvaré

· keře, nebo polokeře s úzkými podlouhlými, často neopadavými listy

· květy: oboupohlavné, pravidelné 5 četné

· plod: tobolka, bobule

· rozšířené po celém světě, často i v chudých půdách a tvoří souvislé formace

keřík: Calluna vulgaris (vřes obecný). křižmostejné trifaciální listy, květy s jasně fialově růžovým kalichem a malou růžovou korunkou

- roste v celé Euroasii

Erica (vřesovec) - korunka delší než kalich

E. carnea (vřesovec pleťový) - vzácně v západních Čechách

Arctostaphylos uva-ursi (medvědice) - náš vzácný a ohrožený druh

Azalea (azalka) - opadavé listy, květy v zářivých a jasných barvách, forma venkovní a pokojová

Arbutus unedo (planika) keř nebo stromek s kožovitými listy

39.a: Kopřivotvaré (Urticales)

· konopovité, kopřivovité, jilmovité

Konopovité

· dvoudomé, větrosnubné rostliny bez mléčnic

· listy: dlanitolaločnaté nebo dlanitočetné

· květenství: samčí - vrcholičnatá, samičí - v šišticích nebo svazečcích

· květy: jednopohlavné, , P5, A5; G/2/

· plod: nažka

· chmel otáčivý, konopě setá

Kopřivovité

· byliny nebo dřeviny, často porostlé žahavými chlupy

· listy: jednoduché, střídavé nebo vstřícné, palistnaté

· květy: jednopohlavné ve svazečcích

· květní vzorec:

· plod: nažka

· kopřiva dvoudomá (poskytuje podřadné textilní vlákno), kopřiva žahavka

Jilmovité

· stromy s opadavými, zpravidla asymetrickými listy, střídavými; palisty opadavé

· květ: jedno i oboupohlavný, P 4-6, A 4-6, G /2/

· plod: nažka

· jilm vaz, jilm drsný, jilm menší

39.b: Rostlinstvo, vlivy stanoviště, formy

ü

· rostlinstvo - vegetace – soubor všech rostlin, které rostou na určitém území nebo v určitém prostředí; např. rostlinstvo Evropy, Čech, Sněžky

· původní lesní vegetace byla z části odstraněna a nahrazena hospodářsky výnosnějšími kulturními lesy, na mnoha místech byla člověkem vytvořena náhradní společenstva – pole, louky, pastviny

· hydrofyty – vodní rostliny, buď celé ve vodě nebo listy nad hladinou. Malý podíl podpůrných pletiv a přítomnost provětrávacích pletiv

· hygrofyty – rostliny vlhkých stanovišť, často na okrajích vodních nádrží

· mezofyty – středně vlhká stanoviště (lipnice luční)

· xerofyty – suchá stanoviště, mohutný kořenový systém, vysoký podíl podpůrných pletiv (sukulenty – dužnaté tělo, zásoby vody – kaktusy)

· stínoobytné – lesní druhy a ponořené rostliny (kapradiny)

· slunobytné - nezastíněná stanoviště, rašeliniště, horské rostliny

· epifytismus – jedna rostlina je přichycena na druhé (sinice, řasy)

39.c: Květ - stavba, funkce, variabilita

ü

· tento orgán se vyznačuje nesmírnou mnohotvárností z hlediska stavby, barvy i velikost (několik mm až 1m)

· květní části umístěné na květním lůžku, bývají volné nebo srostlé

· Květ krytosemenných rostlin se skládá z následujících částí (musí být přítomny všechny): okvětí - jako okvětí nebo oddělené od kalichu, z gynecea a květinové osy (základna květu). Z vlastních reprodukčních orgánů - pestíků a z tyčinek

· květ je orgán semenných rostlin (krytosemenné a nahosemenné rostliny), který jim slouží k pohlavnímu rozmnožování. Květy proto obsahují rostlinné reprodukční orgány, jejichž konečnou funkcí je produkce semen, které představují následující generaci těchto rostlin.

· Květ vyrůstá na květní stopce, která vyrůstá v paždí listenu a mohou na ní být přítomny i listénce. Květní stopka může být zkroucena např. o 180°. Květní stopka upevňuje květ stonku.

• květní lůžko -rozšířená horní část květní stopky (vyklenuté –pryskyřník nebo ploché)

Typy květů

Tj. podle přítomnosti samčích a samičích reprodukčních orgánů - se dělí na oboupohlavné (monoklinické) a jednopohlavné (diklinické - samčí a samičí).

· jednodomé rostliny – mají samčí i samičí květy uspořádány na tomtéž jedinci (kukuřice)

· dvoudomé rostliny – existují u téhož druhu jedinci samčí i samičí (chmel, tis)

· oboupohlavné květy – rostliny, které mají v květech zastoupeny tyčinky i pestíky

· jednopohlavní květy – přítomnost jen samčích (prášníkových) nebo samičích (pestíkových) pohl. Orgánů

2. Podle inzerce květních orgánů

Acyklinické (neboli spirální), které jsou pravděpodobně původní a mají všechny organy vyrůstající z jedné šroubovice. Zde se jedná například o květiny Calycanthus floridus aCalycanthaceae.

Hemicyklické neboli spirocyklické květy mají část orgánů vyrůstajících v kruhu a část ve šroubovici. Zde se jedná například o Nuphar luteum, stulík žlutý, Adonis vernalis ahlaváček jarní.

Cyklické květy pak mají všechny orgány v kruzích, zástupci zde jsou třeba Primula veris a prvosenka jarní.

3. Podle souměrnosti

-souměrné květy (zygomorfní) –s jedinou rovinou souměrnosti (violka)

-pravidelné květy (aktinomorfní) –s více rovinami soum., které procházejí středem květu a rozdělují jej na zrcadlově stejné poloviny (jablko, lilie)

· vzájemné rozmístění a počet květních částí se vyjadřuje prostřednictvím květních diagramů a květních vzorců pomocí symbolů a písmen

- kv. diagram – znázorňuje schematicky postavení květních částí při pohledu shora

- kv. vzorec – umožňuje získat rychlou a názornou představu o stavbě květu

4. Podle otvírání

Podle otvírání se květy rozdělují na chasmogamické (otevřené) a kleistogamické (trvale uzavřené - Epipactis, krušník nebo letní květy některých druhů violek

5. Podle květních obalů:

-květy různoobalné -barevně i tvarově rozlišeny v kalich a korunu

-květy stejnoobalné (okvětí) -pokud nejsou takto rozlišeny

-květy bezobalné -zcela postrádají květní obaly (vrby)

Květinová osa

Už bylo řečeno, že objekt existuje v symetrii, kdy se alespoň jedna rovina dělí na dvě části tak, aby každá část byla zrcadlovým obrazem druhé. Většinou se u rostlin rovina souměrnosti vyskytuje a mnohdy ne jedna. Rostliny tedy mohou mít bilaterální symetrii (tj. jedna rovina souměrnosti nebo radiální symetrii (tj. více rovin souměrnosti, které rostlinu rozdělí na stejné zrcadlové obrazy). Takto se vyznačují jejich symetrie, dva typy květů.

Kalich K (calyx)

· vnější část květního obalu, tvořen zelenými kališními lístky, které v pupenu obalují a chrání ostatní části květu

· kališné lístky mohou být volné (hořčice rolní) nebo srostlé (hluchavka)

· Kalich mohl původně vzniknout přeměnou listenů. Můžeme je rozdělovat podle barvy (zelený, korunovitě zbarvený - Calluna, vřes, Polygalaceae), podle konzistence (bylinný, suchomázdřivý atd.), vytrvalosti (prchavý, opadavý, vytrvalý), souměrnosti (aktinomorfní, zygomorfní), nebo i podle jiných vlastností.

Koruna C (corolla)

· nápadná, pestře zbarvená vnitřní část květního obalu, tvořena korunními lístky, buď vzájemně srostlými (hluchavkovité) nebo volnými (brukvovité)

· hlavní fce: lákat barvou a vůní opylovače

· po opylení koruna vadne a opadává

· Volné korunní listy se mohou dále rozlišovat na nehet (unguis), čepel (laminula), pakorunku.

Okvětí P (perigon)

· skládá se z tvarově i barevně nerozlišených okvětních lístků, buď volných (tulipán) nebo srostlých (konvalinka)

· charakteristické pro jednoděložné

· Květ může obsahovat buď dva, barevně či tvarově rozlišené květní obaly, které pak nazýváme kalichem a korunou, nebo jeden nerozlišený květní obal, nazývaný okvětí.

Tyčinka

· samčí pohlavní orgán květu produkující pylová zrna (mikrospory)

· je rozlišena v tenkou nitku nesoucí prašník (ten je tvořen 2 prašnými váčky, z nichž každý má 2 prašná pouzdra, v kterých se diferencují pylová zrna –s haploidním počtem chromozomů)

· andreceum (A) = soubor tyčinek v květu. počet tyčinek může dosahovat až 300 (kaktusy)

· Tyčinka vznikla z původně plochého listu. Tyčinky nejprimitivnějších rostlin u rodů Degeneria a Drimys jsou ploché a lupenité. Tyčinky u většiny rostlin jsou ale jednožilové, jen u čeledi šácholonotvarých jsou trojžilové

Pestík

· samičí pohlavní orgán květu, který vznikl srůstem jadnoho nebo více plodolistů

· gyneceum (G) = soubor plodolistů

-apokarpní –tvořené jedním nebo více volnými jednoplodolistými pestíky

-cenokarpní –vzniká srůstem dvou nebo více plodolistů

· skládá se ze semeníku, čnělky a blizny

-blizna –představuje vrcholovou část pestíku, na níž se zachycují a klíčí pylová zrna

-čnělka –obvykle má protáhlý tvar a tvoří střední část pestíku

-semeník –spodní, rozšířená oblast pestíku, která uzavírá vajíčka

-rozlišujeme semeník svrchní, spodní a polospodní

· vajíčko je mnohobuněčný útvar, jehož podstatnou část tvoří pletivné jádro (nucleus), ve kterém je uložen zárodečný vak

· na povrchu je vajíčko kryto jedním či dvěma vaječnými obaly, obaly na vrcholu vajíčka nesrůstají –vzniká otvor klový, kt. pylová láčka proniká k zárodečnému vaku

· zárodečný vak: samičí gametofyt, vývoj probíhá v pleticech sporofytu, nejdůležitější složky uplatňující se při oplození  haploidní vaječná buňka a diploidní jádro zárodečného vaku

Květenství:

· většina rostlin má květy uspořádané v nápadných souborech –květenstvích (palmy-až několik desítek květů)

· podle stupně větvení stonku dělíme květy na jednoduchá a složená

· jednoduchá květenství

-hroznovitá kv. –postranní stonky nepřerůstají stonek hlavní a květy rozkvétají zdola nahoru nebo od obvodu do středu květenství

-lata (ptačí zob)

-hrozen (hořčice)

-klas (jitrocel)

-jehněda (líska)

-okolík (prvosenka)

-hlávka (strboul)

-úbor (hvězdnicovité)

-vrcholičnatá kv. -postranní stonky přerůstají zkrácený stonek hlavní, květy rozkvétají shora dolů

-mnohoramenný vrcholík (bez černý)

-dvouramenný vrcholík –vidlan (hvozdíkovité)

-jednoramenný vrcholík –vijan (pomněnka)

· složená květenství

-mohou vznikat kombinací dvou jednoduchých květenství stejného nebo různého typu

-složený okolík (miříkovité)

-hrozen úborů (devětsil)

Hospodářský význam květů a květenství:

· příprava léčivých čajů (lípa, divizna, heřmánek pravý, hluchavka bílá)

· průmyslová výroba léčiv, krémů, parfémů (růže, šeřík)

· potrava pro člověka (zdužnatělé kv. u květáku)

· koření (suchá poupata hřebíčkovce –hřebíček)

· okrasné rostliny (zahradní, pokojové, skleníkové)

40.a: Oplození u rostlin nahosemenných

ü

· splynutí zralé samičí a samčí buňky a vznik zygoty s diploidním počtem chromozomů, čímž je vytvořen základ budoucího organismu

· aby došlo k oplození, musí nejprve dojít k opylení (=pylové zrno se musí dostat na samičí pohlavní orgán)

· nahosemenné rostliny mají šištice jednopohlavné (můžou být jednodomé i dvoudomé) a jejich pyl se přenáší větrem

· opylení se uskutečňuje na nahém vajíčku, které často vylučuje klovým otvorem opylovací kapku - vysychající kapka vtáhne pylové zrno dovnitř vajíčka

· na rozdíl od krytosemenných zde nenastává oplození v semeníku, ale přímo na nahém vajíčku

· endosperm (=vnitřní živné pletivo) zde vzniká již před oplozením jako tzv. primární endosperm (u krytosemenných, nejčastěji triploidní, vyživovací pletivo - sekundární endosperm)

· opylení provádí vítr ->odnos pylových zrnek na vajíčka na klový otvor

· oplození – pylové zrnko klíčí v pylovou láčku – nese dvě spermatické samčí buňky -> oplození (1 spermatická buňka splývá s vaječnou buňkou ->zygota, 2. Spermatická buňka zaniká)

· zygota - > embryo -> vajíčko se mění v semeno – bývá opatřeno křídlem

· samičí šištice po odnosu semen dřevnatí -> šiška

40.b: Květní vzorec a květní diagram

ü

Květní vzorec

· stručný standardizovaný zápis popisující uspořádání květu rostliny

· v zápise se používají mezinárodní značky, které však nejsou jednotně přijímány

· hlavní způsoby zápisu: anglosaský a kontinentální, některé jejich značky jsou stejné, některé se liší

· v České republice se používá kontinentální systém

· květní vzorec vyjadřuje pomocí mezinárodních značek pohlavnost, souměrnost, počet a uspořádání květních orgánů

Květní diagram

· znázorňuje schématicky postavení a počet květních orgánů při pohledu do květu shora

· uprostřed je pestík, potom tyčinky, květní obaly

· např.:

40.c: Prvosenkovité (Primulaceae)

· jednoleté až vytrvalé byliny

· jednotlivé rody mají různé životní formy (vzpřímené, plazivé, plovoucí na hladině) a rozdílné znaky

· listy: bezpalisté, celistvé

· květy: oboupohlavné, pravidelné, někdy souměrné, různoobalné, 5 četné uspořádány do květenství

· plod: tobolka

· rostou jak na suchu, tak některé druhy ve vodním prostředí

· všichni zástupci vytvářejí a hromadí třísloviné slizy

Primula (prvosenka)

P. veris (prvosenka jarní, petrklíč) - průvodce světlých lesů, hájů a křovin

Cyclamen (brambořík) - podzemní kulatá hlíza, z které vyrůstá přízemní listová růžice

C. purpurscens (brambořík nachový) - karmínově červené květy

Lysimachia (vrbina) - žluté květy, u nás nejhojnější

L. nummularia (vrbina penízková)

Soldanella (dřípatka), Sedmikvítek obecný, Drchnička rolní

Дата добавления: 2015-04-25