B: Mitochondrie 2 страница

· všechny rostliny této čeledi mají na kořenech hlízy s bakteriemi, které dokáží přeměnit vzdušný dusík na důležité sloučeniny potřebné pro růst rostliny - využití ke zlepšení kvality půd

vojtěška, jetel (krmivo pro hospodářská zvířata a navíc zlepšují půdu), fazole, čočka, hrách, sója, arašídy, lékořice; okrasné rostliny (vlčí bob, hrachory, fazole), hrachor jarní, jetel luční, akát

34.a: Rostliny krytosemenné (Angiospermae)

ü

Název je odvozen od skutečnosti, že vajíčka jsou ukryta v pestíku, a tak se semena nachází v plodu vzniklém ze stěny semeníku. Vznikly asi v triasu, dnes jsou dominantní skupinou suchozemských rostlin.

Krytosemenné se vyznačují obrovskou variabilitou, dodnes bylo popsáno přes 257 000 druhů v 13 000 rodech a více než 400 čeledích. Celkem existuje podle posledních odhadů (2010) něco přes 400 000 druhů krytosemenných rostlin (dřívější odhady tento počet nadsazovaly k cca 1 000 000). Rostou na nejrůznějších biotopech od polárních oblastí až po vlhké tropické pralesy.

Charakterizovány jsou především reprodukčními znaky. Samičí gametofyt je redukovaný a představuje jej osmijaderný zárodečný vak. Při opylení se uplatňuje dvojité oplození, které vede k vytvoření embrya a triploidního vyživovacího pletiva - endospermu. Semena se vytvářejí v semeníku s bliznou, která hraje úlohu při klíčení pylových zrn.

· vajíčko - ukryto v pestíku

· tyčinky - nitka (filamentum), prašníky (antherae), každý prašník 2 prašné váčky - každý váček 2 prašná pouzdra - v nich pylová zrna (n)

· pestík - srůstem plodolistů - dutý útvar - semeník, čnělka, blizna - zachycení pylu

· semena - ukryta v plodech

· typické dvojité oplození (dvě spermatické b.)

· cévní soustava - pravé cévy - tracheje

· dělení - jedno a dvouděložné

Krytosemenné jsou monofyletická skupina. V dřívějších taxonomických systémech postavených na základě morfologie a anatomie byly krytosemenné rostliny rozdělovány do dvou tříd:

· jednoděložné (Liliopsida)

· dvouděložné ("Magnoliopsida")^{[p 1]}

Zatímco jednoděložné jsou charakterizovány jedinou dělohou, adventivním kořenovým systémem v důsledku brzkého zániku radikuly, stonky s roztroušenými cévními svazky, absencí sekundárního růstu, listy s paralelní žilnatinou, trojčetnými květy a pylovými zrny obvykle monosulkátními. Dvouděložné mají kořenový systém s hlavním kořenem, stonky s cévními svazky v kruhu a často se druhotným tloustnutím, listy se zpeřenou nebo dlanitou žilnatinou a pylovými zrny alespoň primárně trikolpátními.

S nástupem molekulárních analýz jaderné, mitochondriální a plastidové DNA se ukázalo, že třída dvouděložné nezahrnuje všechny potomky společného předka. Dnes se používá mezinárodní kód botanické nomenklatury.

· Liliopsida - jednoděložné

· "Magnoliopsida" - nižší dvouděložné - leknínotvaré (Nymphaeales), růžkatcotvaré (Ceratophyllales) a větev Magnoliids a zahrnující řádyvavřínotvaré (Laurales), šácholanotvaré (Magnoliales) a pepřotvaré (Piperales).

· Rosopsida - vyšší dvouděložné

34.b: Buňka prokaryotická a eukaryotická

ü

· Prokaryota – vyskytuje se pouze v bakteriích (sinice řadíme je též do bakterií) a archea

- Mají jadernou hmotu = prokaryotické jádro, ale toho jádro nemá jadernou membránu, nedělí se mitoticky a je tvořeno 1 molekulou dvouřetězcové DNA = 1 chromozom, většinou kruhová DNA = nukleoid, zřídka lineární

- Jsou bez kompartmentů, bez organel (mitochondrií, plastidů)

- Mají buněčnou stěnu (obsahuje peptidoglyken MUREIN nebo PSEUDOMUREIN), plazmatickou membránu

- Má čirou cytoplazmu (bez membránových systémů = CYTOSOL). Cytosol se tedy rovná pojmu cytoplasma u prokaryot. Celkový tvar rostlinné buňky je dán tvarem buněčné stěny. Ribosomy jsou u prokaryot jen v cytoplazmě

· Eukaryota –rostliny, živočichové a houby

- Jádro ohraničeno membránou a složeno z chromatinu (DNA, histony a další proteiny), ohraničeno jadernou membránou

- celá buňka rozdělena na části (tzv. kompartmenty – lysozomy, GS, ER aj.)

- Buňka má buň.stěnu, cytoskelet, kompartmenty, plastidy (rostlinné buňky) a mitochondrie (mitochondrie jsou od plastidů odděleny membránou a obsahujé alespoň 1 molekulu DNA, která je kruhová

- 3 tyoy ribozomů – cytoplazmatické, mitochondrií, chloroplastů

	PROKARYOTA	EUKARYOTA
VELIKOST	1 až 10 μm	5 až 100 mikrometrů; velmi mnoho delších než100 μm
DNA	kružnicová v nukleoidu (výjimečně lineární)	lineární v jádře
JADERNÝ OBAL	chybí	přítomen
BUNĚČNÁ STĚNA	peptidoglykanová (mreinová)	celulózní
MEMBRÁNOVÉ ORGANELY	chybí	přítomny
CYTOSKELET	chybí	přítomny
BIČÍK	rotuje	vlní se
BARVIVA	v thylakoidech	v plastidech
ROZMNOŽOVÁNÍ	příčným dělením	mitóza, meióza
ORGANISMY	bakterie, sinice

34.c: Vrbovité (Salicaceae)

· patří do řádu Salicaceae - vrbovité

· stromy, keře, dřeviny se střídavými, nedělenými, palistnatými listy

· listy: střídavé, nedělené, palisty opadavé

· květ: jednopohlavný, dvoudomé, drobné, v paždí listenů, skládají visuté nebo přímé jehnědy

· plod: tobolka s chmýrnatými semeny

· rozšíření: po celé Zemi (krom Austráliea Polynesie) - od nížin až po hory, od subtropů po arktické pásmo (daleko za polární kruh

· Topoly - jehnědy visuté, vužití v papírenském průmystu

§ topol osika, topol černý

· Vrby - jehnědy vzpřímené, endomorfní květy

§ vrba jíva, vrba červená, vrba křehká, vrba košařská, vrba bylinná

Populus (topol) - strom s dlouhými jehnědami, drobné anemogamní květy mají velký dřípatý podkvětní listen

- topoly mají měkké dřevo používané k výrobě papíru, zápalek beden i v truhlářství a nábytkářství

P. tremula (osika) -vejčité, mléčně laločnaté listy se zmáčknutými (ze strany) řapíky, a proto se listy i za nepatrného vánku pohybují

Salix (vrba) - velký rozsáhlý rod, u nás hl. na vlhkých místech, dvoudomá opadavé keře nebo stromy, v horách i plazivé keříky

- vzpřímené jehnědy - „kočičky“

S. caprea (vrba jíva)

S viminalis (vrba košikářka) - velmi ohebné, nelámavé, žluté letorosty a pěstuje se v tzv. prutnících

35.a: Šácholanovité (Magnoliaceae)

· vždyzelené nebo opadavé keře až stromy

· květy: velké, mnohočetné, oboupohlavné, acyklické s nerozlišeným okvětím; často voní po ovoci a jsou opylovány brouky

· velký počet semeníků na prodlouženém kuželovitém květním lůžku

· listy: jednoduch, střídavé, zpravidla celokrajné, s jemně síťnatou žilnatinou; palisty obvykle velké, kožovité, tvořící kornoutovitý obal pupenů a po opadu zanechávající charakteristickou jizvu okolo větévky.

· plod: nažka nebo plodenství dřevnatých měchýřků, zvané šách

· semena jsou šířena ptáky a zvířaty vyhledávajícími dužnaté osemení

· ve východní Asii a Severní až Jižní Americe od mírného po tropický pás

· Mangolia, Liriodendron (tulipánovník)

35.b: Svazky cévní v primární a sekundární stavbě

ü

· Cévní svazek - část transportního systému u cévnatých rostlin, tvořená uspořádáním vodivých pletiv do provazců

· ve stonku a kořeni tvoří (spolu s různými základními pletivy) centrální válec (stélé), v listech se projevuje jako žilnatina (nervatura)

· funkcí je rozvod roztoků minerálních látek z kořenů do těla rostliny (transpirační proud) a asimilátů z míst jejich tvorby do míst jejich spotřeby (asimilační proud)

· často doprovázeny parenchymatickými a sklerenchymatickými buňkami

· řadí se mezi pletiva vodivá a zároveň zpevňovací, jelikož zároveň i zpevňují mechanicky namáhané části rostliny (tuto funkci zastává např. dřevní sklerenchym)

· skládají se z floému (lýková část) a xylému (dřevní část)

Vodivé dráhy svazků cévních se dělí na:

· Sítkovice - jsou tvořeny podlouhlými buňkami, jejichž krátké sousedící stěny jsou proděravělé. Sítkovice mají krátkou životnost (zhruba jeden rok), protože proudící roztok brzy ucpává jednotlivé otvory. Taková sítkovice odumře a je nahrazena novou. Sítkovice jsou tvořeny živými buňkami s protoplasty a bez pevných stěn. Protoplasty sousedních buněk jsou spojeny plasmodesmy. Jsou součástí floému.

· Cévy - též tracheje, jsou široké trubicovité buňky s částečně, nebo zcela ztlustlými a zdřevnatělými stěnami. Jejich příčné přepážky se zcela rozpouští a umožňují tak neomezený průstup transpiračního proudu. Cévy jsou vývojově mladší než cévice. Jsou součástí xylému.

· Cévice - též tracheidy, jsou naopak úzké trubicovité buňky s částečně, nebo zcela ztlustlými a zdřevnatělými stěnami. Společná přepážka je zešikmená a obsahuje pouze dvůrkaté tečky. Cévice jsou vývojově starší než cévy a stejně jako cévy jsou součástí xylému.

Typy cévních svazků - dle polohy dřevní a lýkové části

· koncentrické - nejjednodušší, jedna část je obklopena druhou, u nižších skupin rostlin; dřevostředné a lýkostředné

· kolaterální – nejvíce rozšířené, dřevo a lýko se vyvíjejí vedle sebe, lýko na obvodu dřevo v centru; pokud zůstane část prokambia mezi dřevem a lýkem = cévní svazek otevřený

· bikolaterální – u některých dvouděložných, 1 dřevní část + 2 lýkové (tykvovité, lilkovité)

· radiální - paprsčité; dřevo a lýko tvoří samostatné provazce; v kořenech (diarchní. triarchní, tetrarchní..)

dřevní část (xylém):

· vznik cévic - vodivá fce u vývojově nižších skupin rostlin

· u jehličnanů - hlavně podélné cévice

1.primární dřevo (=primární xylém)

· z prokambia jako protoxylém a metaxylém

· protoxylém (tracheje a tracheidy) - při růstu prodlužování do délky

· po skončení prodlužovacího růstu jsou tracheje a tracheidy šroubovitě ztlustlé, mají schodovité, síťovité a dvůrkaté stěny, vzniká tak metaxylém

· metaxylém - obsahuje dřevní vlákna

· u druhů, které sekundárně netloustnou, zůstává metaxylém jediným místem sloužícím k rozvodu anorganických látek v rostlině

2.sekundární dřevo - u druhotně tloustnoucích rostlin, produkt kambia

· kambiem dovnitř oddělované pletivo je opatřeno tracheálními články, dřevními vlákny, dřevním parenchymem a parenchymem paprsků

· dřevní vlákna a dřevní parenchym jsou vertikálně protáhlé činností prosenchymatických iniciál kambia – tzv. vertikální systém

· parenchym paprsků vzniká činností menších iniciál = izomerické iniciály – tzv. horizontální systém

· zachovaný vrstevnatý řád – letokruhy (hranice mezi letním a jarním dřevem

lýková část (floém):

1.primární lýko

· produkt prokambia protofloém, metafloém

· protofloém - při prodlužovacím růstu

· metafloém - diferencuje se až po ukončení prodlužovacího růstu

2.sekundární lýko - vznik činností kambia

· vertikální systém - ze síťkových elementů, lýkových vláken, lýkového perenchymu

· horizontální systém - parenchym paprsků

35.c: Olivníkotvaré (Oleales)

· čeleď: Olivníkovité

· dřeviny, zřídka byliny

· vyšší dvouděložné rostliny

· významná dřevina středomoří, poskytuje plody a olej

· mnoho parkově cenných dřevin

· plody rozmanité: bobule, tobolka, peckovice, nažka

· tropy, subtropy, mírný pás

· listy: vstřícné, které mohou být jednoduché i složené, bez palistu; mohou být opadavé i stálezelené

· květy: obvykle oboupohlavné a často vonné; pravidelné, 4-četné

· květenství: hrozny, lata

Olea europaea (olivovník evropský) - strom s křivolakým kmenem, jednoduché listy, bílé květy

- plody peckovice s mezokarpem obsahujícím podle kultivaru 20 - 60 % kvalitního jedlého oleje

Fraxinus excelsior (jasan ztepilý) - náš lesní strom s lichozpeřenými listy, plody zřídka nažky, pružné dřevo a je vysazován v parcích a stromořadích

Syringa vulgaris (šeřík obecný) - oblíbený keř, občas zplaňuje, bohaté laty bílo fialových vonných květů, plody: tobolky

36.a Pryskyřníkovité (Ranunculaceae)

· jednoleté byliny, řidčeji polokeře, nebo dřevité liány

· všechny druhy jsou jedovaté

· charakteristickým alkaloidem je protoanemonin, obsahují také jedovatou hořčinu ranunkulin

· listy: střídavé, jednoduché nebo složené, s palisty nebo bez palistů; peřená nebo dlanitá žilnatina, celokrajná nebo zubatá, celistvá nebo laločnatá či členěná čepel

· květy: pravidelné řidčeji rozlišené na kalich a korunu

· květenství: ve vrcholových nebo úžlabních hroznech, latách, vrcholících, okolících nebo klasech

· jedovat, plevné, pro okrasu

· plod: nažka (sasanka, jaterník, pryskyřník, koniklec), měchýřek (blatouch, pivoňka, oměj), bobule (samorostlík)

· plevelné: stračka polní, hlaváček letní, pryskyřník rolní

36.b: Stélka, kormus

ü

Stélka (thallus)

· těla bezcévných rostlin a některých řas či hub

· není členěná (diferencovaná) na jednotlivé orgány, jimiž je u cévnatých rostlin kořen, stonek a list

· někdy však k jisté diferenciaci jednotlivých částí těla dochází, např. u mechů - tyto struktury označujeme jako fyloidy (zastupují listy), rhizoidy (zastupují kořeny

· vnitřní stavba je většinou tvořena parenchymem

· stélkatým tělem se vyznačují mechorosty (mechy, játrovky, hlevíky), lišejníky a gametofyt kapraďorostů, tělům různých řas (nejen zelené řasy, ale i např. ruduchy) a sinic říkáme stélka, protože nejsou rozlišena

· jednobuněčná – bičíkatá – chloroplasty, světločivná skvrna stigma, stažitelná vakuola, která slouží k vyrovnávání osmotického tlaku uvnitř a vně (krásnoočko, pláštěnka)

- kulovitá – bez bičíků, nepohyblivá, silná buněčná stěna, chybí stažitelné vakuoly a stigma (rozsivky, zrněnka)

· mnohobuněčná – vláknitá – jednoduchá nevětvená nebo jednoduše větvená (kadeřnatka)

- trubicovitá – více větvená (trubicovky, žabí vlas)

- pletivná – rozlišená na příchytná vlákna (rhizoidy), lodyžku (kauloid), lístky (fyloidy) (hroznovice, chaluhy, bobulák)

· opakem stélky je kormus, rozlišené tělo

Дата добавления: 2015-04-25